Tiaké v lidových písních litevských byl námět zpracován shodně s vensemi slovanskými. (Srovn. Zbiór, wiadom. XVI 114 č. 11; 122 č. 25 atd.)

Není pochyby, že tuto píseň, známou na území tak rozsáhlém a zachovávající osnovu v podstatě stejnou, musíme zařaditi dó skupiny velice starobylých ukázek lidové poesie slovanské. Snad to byla původně píseň svatební líčící hoře mladé ženy v cizí rodině. Pokud jde o základní motiv (proměnu v kukačku), je známo, že na celém území slovanském najdeme množství písní, v nichž ptáci vykonávají poselství, rozmlouvají s lidmi atd. a neméně četné jsou také skladby, v nichž obraz ženy—kukačky '(holubičky), nebo sokola-junáka atd. se rozmanitě rozvíjí. Srovn. na př. Mišík 66 (162); Kopecký 26 /5); ČL VIII 340 (62); Sl. Sp. I 109 (297); II 206 (553); 111 131 (383); S. n. p. IL 105 '209). Také z Erbena, Sušila, ze sbírek Bartošových atd., jakož i ze sborníků jiných národů slovanských by bylo lze uvésti veliké množství dokladů. Na příklad v písni slovenské (Sl. Sp. I 109 č. 297) praví dívka:

Ovšem v této písni — a v přečetných jiných — se o proměno v ptáka mluví jako o pouhém přání, je to obraz, stilistická výzdoba, kdežto píseň o nešťastné dceři má celý podrobně provedený děj. Tu je proměna vskutku pojata reálně v baladickém rámci a v tom vidím svědectví daleko primitivnější úrovně kulturní. Pokud se týče starobylosti srovnal bych s naší písní baladu, rozšířenou téměř u všech Slovanů a známou též na Litvě, totiž píseň o třech kukačkách (matce, sestře, milence), které naříkají na hrobě mrtvého junáka. O proměnách v kukačku snesl mnoho dokladů prof. Zíbrt v rozpravě „Kukačka v národním, podání slovanském" (Časopis čes. mus. 1887) a zmínil se také stručně o naší písni.

Nemohu podávati v těchto poznámkách soustavnější rozbor cizích versí, chtěl jsem jen naznačili rozšíření skladby a.upozorniti na její stáří, dosvědčené tím, že si píseň zachovala v různých prostředích základní osnovu téměř beze změny a bohatě ji vyzdobila osobitými podrobnostmi. Všecky verse zjevně tvoří celek a přece na každém území se vyvinuly svérázné varianty, takže hlubší závislost můžeme postihnouti jen na území, kde se stýká na příklad živel český s polským, nebo slovenský s ukrajinským. Tato rozmanitost při stejném látkovém i dějovém základu jest, tuším, svědectvím, že píseň žije již dlouho na půdě jednotlivých národů slovanských.

Ze zpracování velikoruských a ukrajinských také vysvítá, jaký je bytový základ písně: Život mladé ženy v tak řečené velké rodině („zá-druze"), kde při rodičích žijí a hospodaří synové se svými ženami. To jest nesporně starý rys, jakož z celé písně vane ovzduší dávných poměrů, kdy dcera, která se provdala do vzdálenější vesnice, se dostala clo 'naprosto cizího, ba nepřátelského prostředí а byla vydána na milost i nemilost rodičům mužovým a ženám starších bratří. Některé varianty československé, zejména tekst Medveckého (z Detvy) zachovaly tyto rysy, v jiných se objevuje onen motiv jen jako narážka, nebo se stesk dívčin prostě odůvodňuje tím, že ji matka daleko provdala. S hlediska látkového zasluhují přednosti ty varianty, které naznačují bytové pozadí písně, avšak naše varianty již nedovedly najiti výrazové prostředky úměrné básnickému rámci základnímu a upadají někdy v triviálnost, někdy v rozvleklost. Proto s hlediska uměleckého třeba výše klesti na příklad var. Sušilův.

Nedovedu říci, kde píseň vznikla. Je pravda, že sociální prostředí, z něhož skladba vyrostla, bylo všude stejné, že základní představa (proměna v ptáka), je všem národům slovanským, společná, ale přes to ne-