str. 382
30.I hned anjel ten,
jenž tam veď jeho,
vyprovodil ven
odtud smutného.
Laskavě ho těšil,
že má umřití,
brzy k nim vjíti,
jen aby pospíšil.
31. Theofil pak hned
obuv se zase
na ten kůň jest vsed,
v nedlouhém čase,
odkudž byl odjel,
kdežto se jest byl
Bohu rád modlil,
na místo přijel.
32. S koně jest ssedl
a pustil pryč jej,
k zámku pohlédl,
zdál se mu j inej;
však hor položení
šetře, k vratům šel,
vrátného našel,
dal mu pozdravení.
33. Ptal ee vesele
jej, co dělají
jeho přátelé,
kterak se mají,
kteréž mu jmenoval;
on pak je, že z nich
nižádných živých,
pravil, nikdy neznal.
34.fiekl mu Theofil:
„Však jsem já váš pán,
nedávno jsem byl
odtud vyšel sám!"
Vrátný odpověděl:
,Mámeť my svého
pána jiného,
bloudíš, abys věděl!'
:35. Dosti dlouho se
spolu hádali,
až se před jeho
pána dostali.
Tu Theofil, pořád
vypravil, v jakých
byl místech krásných,
což pán poslouchal rád.
36. Řekl jest pán: „„Ach,
však psáno máme
v pamětních knihách
svých to čítáme,
že se poděl někam
od nevěsty pán
Theofil jest sám, žádný nevěděl kam." "
|
37. Kázal, aby čtli
v starých knihách mu,
v kterých nalezli,
že bylo tomu
tři sta padesát let.
A lak v toni čase
jiný lid zase
povstal jest byl na svět.
38. Theofilovi
tak se zdálo,
jak v té rozkoši
pobyl jest málo.
Za jistou věc tvrdil,
jen hodinčičku,
malou chvilčičku
v té radosti dobyl.
39. Řekl pán: ,Jak se
to s vámi dělo,
z vůle Boží se
to všecko stalo.
Prosmež Krista Pána
ať nám od něho
ta radost jeho
jest na věky dána!
40. Potom pak k stolu pořád sedali
a když jsou spolu
jisti počali,
pak pokrmův časných
pojed Theofil,
ošedivel byl
jsa bílý jak sníh.
41. Theofil znaje,
že má umříti,
hned nemeškaje
kázal přijití
k sobě knězi ctnému;
svátosti svého
Krista milého
přijal děkujíc mu.
42. A tak dokonal
život v svatosti,
pobožně skonal
v boží milosti.
Jeho svatou duši
anjele vzali
lidé schovali
tělo jakož sluší.
43. O Jezu Kriste,
králi, pane náš,
kterýž zajisté
slávu věčnou máš,
dej se smiliovati,
světských marností,
hříšných žádostí
následovati.
|
|
|
