epika srbsko-chrvatiská, vynikající také tím, že byla až podnes aktuelní a že si zachovala tvůrčí sílu až podnes. Tato epika, která se ještě dříve, nežli byla všeobecně známa, srovnávala s Ossianem a Homerem, může opravdu podávati různé analogie a vysvětlení o tom, jak žila lidová epika v dobách dávných u Reků a později u románských i germánských národů.

V jednom dokonce převyšuje starou epiku francouzskou a španělskou, která opěvuje boje proti Saracénům a Arabům, ale my nemáme žádných písní těchto nepřátel křesťanství o křesťanských hrdinech, u Jihoslovanů však žijí podnes protikřesťanské písně, opěvujíce často tytéž hrdiny, poněvadž Turci, proti kterým stále Jihoslované bojovali, byli většinou domácí mohamedáni, kteří se sami jmenují „muslimani". Chovali se obyčejně fanatičtěji nežili praví Turci, ačkoliv mluvili týmž srbsko-chrvatským jazykem. Bosenští feudálov é měli v Turecku ohromný vliv a vládli dlouho nejen Bosnou, Srbskem a Černou Horou, nýbrž také větší části Dalmácie a Chrvatska, celou Slavonií a větší části Uher. Jediný pohled na náboženskou mapu Bosny a Hercegoviny ukazuje, jak spletité jsou tam poměry ještě dnes, ačkoliv se mnoho muslimanů vystěhovalo.

V městech mají muslimané obyčejně poměrnou většinu proti pravoslavným, katolíkům a židům.

Muslimanské epické písně upoutaly moji zvláštní pozornost jako novinky i pro svůj kulturně-historický význam. Podal jsem o nich zprávu na Mezinárodním historickém sjezdu v Berlíně roku 1908.

V letech 1909, 1912 a 1913 podnikl jsem delší cesty do Bosny a Hercegoviny a do přilehlých částí Chrvatska a Dalmácie, abych studoval lidovou epiku na místě samém. Brzy jsem seznal, že se nemohu a nesmím omeziti na studium muslimanské epiky, která souvisí v každém ohledu s epikou pravoslavných a katolických křesťanů. Na př. jsem na druhé cestě přišel jednou v době ramazanu, t. j. měsíce muslimanského postu, do muslimanské kavárny, v které zpíval muslimanům každou noc katolický zpěvák. Docela překvapen ptal jsem se, jak je to možno. Odpověď zněla: „My žijeme v svornosti, onda bilo, sad se spominjalo" (jednou bylo, teď se na to vzpomíná). Poté jsem se již nedivil, že křesťanští zpěváci zpívali bosenským begům a pašům celé týdny a měsíce. Také v lidu poslouchají muslimané křesťanské zpěváky a křesťané muslimanské. Písně mohou se podle toho vybírati nebo přizpůso-bo'vati, ale celkem toho není zapotřebí, poněvadž se všeobecně ctí každý „junak" (hrdina), ať byl kterékoliv víry.

O hlavních výsledcích svých cest a o fonografování epických písní po Bosně a Hercegovině podal jsem předběžné, ale dosti obšírné zprávy v publikacích Vídeňské Akademie věd.*)