vydal prvou sbírku muslimanských národních písní z celé Bosny a Hercegoviny Kosta Hörman.*)

U Slovinců kvetla v době tureckých nájezdů také bohatá epika a několik krásných balad bylo zapsáno na konci 18. a v prvé polovici 19. století. Prvé kritické vydání národních písní, dosud nejlepší u slovanských národů, podle všech zápisů a starších tisků pořádal K. Štrekeli.**)

Příkladu Srbů a Chrvatů sledovali také Bulhaři, kteří zachovali národní epiku jen v západních krajích, v starší době identickou se srbsko-chrvatskou, jen ve formě méně umělecké, a podali nám zvláště po svém osvobození ohromný materiál v celých knihách a jiných publikacích, nejvíce ve Sborníku za narodni umotvorenija.

Z národní epiky jižních Slovanů nejznámější je srbská, poněvadž ji Vuk Karadžić prvý vydal ve veliké a klasické sbírce, do které pojal sám jen nejlepší písně, redigované podle jeho jazykových a estetických názorů, takže byl v novém bělehradském státním vydání její rozsah z rukopisné pozůstalosti skoro zdvojnásoben. Podle Vukovy sbírky, která přišla právě v době romantického nadšení pro lidovou píseň, bylo také pořízeno nejvíce a nejlepších překladů.***) Dnes však nazýváme, jako jazyk Srbů a Chrvatů, také jejich, epiku správně srbsko-chrvatskou, poněvadž žila a ještě žije stejně u obou větví téhož národa, putovala z východu na západ a podobně ze severu na jih a naopak a byla u obou zapisována, napodobována a slavena.

Srbsto-chrvatská lidová poesie, a zvláště epika, stala se. důležitou součástkou národní literatury a pokládala se u Srbů některou dobu vůbec za jedinou moderní literaturu, podle které se měl též říditi Vukem Karadžićem reformovaný spisovný jazyk. Proto tuto národní poesii přeceňovali nejen romantičtí spisovatelé a vlastenci, nýbrž také tak zvaní suchopární filologové; avšak v novější době byla také podceňována, a ještě dnes žijící národní epika je dokonce příliš málo známa u inteligence vlastního národa.

Ze slovanských národů mají bohatou, velmi starou a zvláště svou fantastičností zajímavou lidovou epiku Rusové na dalekém severu. Jméno těchto národních písní stariny, by1iny odpovídá úplně francouzským chansons de geste. U Ukrajinců zachovaly se nemnohé, ale dojímavé, více lyrickoepické dumky o bojích proti Tatarům; a Turkům. Nejbohatší, umělecky nejdokonalejší, nejvíce realistická a lidská je lidová