vyskytuje se na př. v známém „Furiantu", od něhož jsem rytmus pojmenoval.

Jiné metrické typy jsou: / + o s opačným, sledem než typ první; 2f + o, zajímavý úsečným svým zakončením; 2o + f a j. Mnohé tance obsahují uvedené typy veskrze, ale ještě větší počet jejich má formu nepravidelnější; obsahuje na př. furiantský rytmus jen v prvním dílu, nebo. jen jako. vložku v dílu druhém atd. Některé tance jsou složitostí svého metrického, ústrojí mistrovská dílka a sotva bychom uhodli při jejich pouhém poslechu, že jejich základní rytmus taneční je trojdobý: tak se v nich střídají překvapujícím způsobem, zdánlivě docela rozmarně, úryvky dvojdobé s troj dobými. Uvedu aspoň jeden příklad :

B) Metrum trojtaktové. Rytmus svítáníčka.

Trojtaktové metrum vzniká vlastně již při typu / - • o, když se rozčleňuje ve smyslu (2 + 2) + (2 + 3), ale skupina poslední zůstává přece samostatným, taktem trojdobým. Jestliže se však tři třojdobé takty rozčlení v opačném sledu obou úryvků, t. j. (2 + 3) + (2 + 2), pak nezůstane žádný z trojdobých taktů zachován, jak patrno, ze schematu.

Trojtaktový celek jest tu nedělitelný (obě taktové čáry možno jen tečko váti) a poskytuje nám zajímavý metrický typ, jejž jsem nazval „rytmus svítáníčka" podle textu této písně, v níž se vyskytuje