sku a zasahoval až na Valašsko, ba i na Moravské Slovensko12) a není vyloučeno, že i po severním Trenčansku byl kdysi rozšířen, ačkoli dnes rozumí se tu pod obrusem menší plachta čtvercová. Rovněž stredoslovenský velký obrus dešťový bývá čtvercový, sešitý třeba i ze tří pláten, aby dosáhl 2,5 lokte šíře.

Typ presteradla uvázaného na způsob pláště znám byl kdysi po celém severním Trenčansku od slezských hranic až po Váh, po Žilinu a Hríčov, ale dodnes dochoval se jen v několika vsích u Čadcy, jmenovitě ve Staškově, Rakové, Zákopčí, Čiernem, Skalitém a Oščadnici.

II. V končinách, ležících od. Čadcy na jih až hluboko, podél Váhu k Trenčínu ovládá nyní jiný typ ochranné plachetky, čtvercový „ubrus". Je to roucha o straně asi 150 cm dlouhé, která se překládá podle úhlopříčky „krížom" a kterou nosí ženy na ramenou nebo i na hlavě. Buď volně ji přehazují a konce vpředu nechají viset nebo je přidrží, místy překládají je na prsou křížem a ná zádech svazují (obr. 4). Jestliže však fučí vítr anebo shýbají-li se ku práci, ovazují cípy i kolem krku.

Ubrus zakotvil v některých dolinách tak pevně, že postoupil na sváteční roucho a ženy pokrývají si jím hlavu i v létě, jdou-li do kostela, (Na př. v Čičmanech, v údolí Pružinky, v H. Porube a j.) Podobně jako čerňanská płachetka ubrus zaujal místo starších podvík, do kterých se ženy zavíjely, a když zanikly, ovládl dokonale sám, takže bez ubrusu neobjeví se žena ve společnosti. Za starších dob nosil prý se však jen přes podvíku na ochranu proti chladnu. V Čičmanech na př. dovedou ženy udat i přesné datum, kdy se začly ubrusy ujímat i pro svátek, a sice děje prý se tak od dob misií v zimě r. 1886, kdy kázání konala se venku za třeskutého mrazu a tehdy ženy, podvíkami málo oděné, přibraly si ještě i všední ubrusy. Od té doby ujímaly se ubrusy pro svátek víc a více a dnes berou si je ženy přes holý čepec vždy, kdežto do podvíky zavíjejí se jen ve svátek některé nejmladší.

Za starších dob šily se ubrusy doma z domácího plátna ze dvou šířek a typickým znakem byly pro. ně třásně na koncích z osnovnich nití, mezi nimiž útek byl vytrhán. Ukončili šat třásněmi je starobylým dědictvím a setkáváme se s. ním. i při jiných součástech kroje: při mužských gatích, při zástěrách, při stáncích rukávců a j. Rovněž pro vlněné přehozy balkánské a španělské charakteristické je vždy třepení na koncích. Slovenské všední plachty, prešivky a ubrusy většinou lemovány jsou třásněmi na obou koncích, ale někdy přišívaly se třásně z krajů plátna nebo. z proužků s vytahanými nitmi i podle druhých dvou stran, takže ubrus byl ovrouben třásně-