delší cestu nebo do kostela, a to složenou přes ruku i v případe, že nehrozí nepohoda.13)

Takovýchto plachetek a ubrusů může se použiti i k jiným účelům než k odění, jak je příznačné pro jednoduché lidové rouchy, a sice k nošení „nošek". Ženy zatočí si své potřeby do nich a přiváží kolem ramenou. Ozdobností vynikají v tom ohledu plachetky z údolí Bebravy, protkané v hustých pruzích barevnou bavlnou. Naproti tomu do deště chytí se třeba i hrubá trávní plachta,

III. Plachty, ubrusy a prešivky, které jsem až dosud uvedla, pokládají se za svrchní oděv a mají (anebo měly) svůj určitý úkol ochranný. Vedle nich však po celém kraji rozšířeny jsou přehozy, jejichž účel je dnes spíše ozdobný a obřadný. Míním široká „presterad1a" a užší „pó1ky", které si ženy nebo i dívky berou jen o svátcích do kostela neho při zvláštních slavnostních příležitostech a které nosí volně přehozeny přes ramena tak, aby konce visely vpředu dolů. Tato preste-radla jsou plachty, sešité rovněž ze dvou pláten, tedy 1,40—1,70m široké a 220—2-80 m dlouhé a vesměs Ozdobené na koncích nebo i prostředkem, vyšíváním nebo i krajkami, mnohdy skutečně nádhernými, neboť patří mezi nej slavnostnější součásti ženiny výbavy.

Jsou však okrsky, kde nenosí se celá prostěradla ze dvou šířek, nýbrž užší a pohodlnější „polky". Sám název prozrazuje, že se míní vlastně polovička většího celku, tedy polovička prostěradla. Pólka bývá zhotovena jen z jedné šíře plátna, ale vyzdobena je ovšem jako prostěradlo', ba i více a to nejen na obou koncích květy, prolamováním nebo žilinským šitím (v Nitran-sku i vetkanými pruhy), nýbrž vyšívání nebo alespoň krajka provázejí i celou podélnou spodní stranu polky na rozdíl od prostěradel, při nichž více se uplatňuje střední šev obou dílů. V severním cípu Trenčanska známa je pólka pod názvem „lok-tuška", v Niťransku a ve středním, Slovensku jako „odevačka", „odedza". Jestliže však v severním Trenčansku nosí se výhradně kolem ramenou (obr. 6), v jižním Slovensku a v Poniíří uplatnila se i jako sváteční úbor hlavy. Otáčí se kolem hlavy, kol krku a konce kříží se na prsou, podobně jak často nosí ženy malopolskę a jak zatáčely se do obrusu i ženy moravsko-slovenské. (Viz. Nár. Věstník XX. str. 52n.)

V dlouhých, hlubokých, horami rozdělených údolích Trenčanska postupoval kulturní vývoj klikatými cestami, a zatím co některé okrsky podvolily se rychle a dychtivě novým požadavkům, jiné podržují starší formy s retardací jedné i dvou generací. Proto nalézáme dnes takovou rozmanitost i v používání prostěradel a pólek. V některých oblastech nosí ženy vý-