Český musejní spolek pro kraj žatecký. Za krátkou dobu svého trvání (druhým rokem) za předsednictví dra Josefa Mrázka vykazuje se spolek čilou činností a úspěchy. Dary pro museum se hromadí, materiál soustavně se doplňuje (na př. pořízena byla sbírka znaků měst. sbírka erbů českých panů z Rakovnicka a pod.), soustavně doplňuje se i vlastivědná knihovna a propagační úsilí je odměňováno přihláškami členů, jichž čítá spolek již 1322. Na dotvrzení pilné činnosti vydává spolek i vlastní věstník Krajem Lučanů, pečlivě vedený, s naukovým obsahem. Jmenovitě vyniká obsažná studie dra J. Mrázka: Rozbor jmen vesnic a měst na Žatecku. Vedle historických statí zařazeny jsou i obrázky o životě lidu, na př. dr. M. Nesnídalové: Chmelaři, nebo M. Fraňka: O zázračném doktoru Martinu Hofmanovi, a četné soubory pověstí: F. Šabaty: Pověsti z Vi-lémovska, Jana Najdra: Pověsti o vzniku rodů a znaku pánů „z Doupova", Václ. Lehoučký: O lesní žínce, Jos. Bešty: Bílá paní ve Velemyšlevsi.

@------

Národopisné oddělení Zemského musea v Brně učinilo vážný krok vpřed novou instalací svých sbírek. V nově získaných místnostech v nástavbě budovy zaujalo prozatím sedm nových sálů (kromě staré exposice lidové technologie a interieurů v přízemí) a pro dalších sedm místností je připraven materiál. Nové uspořádání postavilo brněnské museum v mnohém směru na přední místo mezi českými ústavy, mezi nimiž již dříve vynikalo kolekcemi lidového zaměstnání a zemědělství.

Nově upraveny především dva sály moravské a slovenské keramiky a odvážně roztříděny produkty jednotlivých dílen. (Z vyškovské výroby na př. vyřazeny naprosto všechny habánské mísy a džbánky, bolerázská skupina obohacena i předměty hrubého lidového rázu, žluté fayence rozděleny na sobotištské a velkolevárské a j.) K předmětům připojeny ovšem okreslené značky mistrů. Za další přednost třeba označiti snahu seskupit veškeré produkty určitých dílen, tedy i všechny druhy skulptur a výrobky více i méně ozdobné. Keramické sbírce má být věnována ještě třetí místnost, takže bude možno uplatniti i západomoravské dílny.

Střed sousední velké dvorany zaujaly exposice krojů na figurínách skutečných i schematických. Přístupnost materiálu ve světelných, nevysokých skříních je dokonalá, ale výběr krojů československého lidu bude ještě rozhojněn v dalších skříních, zejména vzhledem k početnosti německých krojů, jejichž kolekci doplňují i zmenšené loutky. Srovnávací princip zachován je i v sále výšivek a krojových součástí, kde seřazeny předměty moravské i slovenské podle rázu výzdoby. Definitivní exposice výšivek rozvržena je rovněž na další dva sály a proponováno je sestaviti je vzhledem k ornamentice. Ve sbírkách musea vyniká exposice zvykoslovná. Zaujímá osm velikých skříní středního sálu, což jest však jen polovice zamýšlenélho celku, množstvím a rozmanitostí předmětů vynucuje si však již nyní uznání jedinečné sbírky toho druhu u nás. Figuríny a scény ponechaly místo rekvisitám, které zato vynikají rozmanitostí a zajímavými varianty (na př. svatební koláče, dožinkové věnce a pod.). Ke zvykosloví přičleněny jsou i třebíčský velký betlem a hudební nástroje

Ke sbírkám moravským přistupují dva sály cizí etnografie, obsahující předměty z Oceanie, Ameriky, Afriky, Japonska, Číny i ostatní Evropy. Sbírky ty byly shromážděny mecenáši a cestovateli, jmenovitě dr. J. ryt. Vávrou z Fernsee, J. Haasem, Zd. Janíčkem a j. Mnoho cenných předmětů doplnil však sám ředitel -oddělení, dr. Fr. Pospíšil, za svých cest, jakož veškeré sbírky musea dokazují stálou péči sběratelskou a uvědomělé, soustavné doplňování.

Oddělení zemědělské a lidových zaměstnání zůstaly na svém místě, ale interieury budou rozhojněny (na př. světnicí z německého ostrova vyškovského) a přeneseny budou k ostatním sbírkám.

Před novou instalací r. 1928 vydán byl stručný přehled sbírek: Etnografické oddělení Moravského Zemského Musea v Brně (stav sbírek 1924—27). Podle jeho zpráv obsahuje oddělení ještě fotografický archiv,