str. 62
bude seznam předmětů stejnou značkou opatřených, který tak postupně vznikne. Při odchylkách prosíme však vždy o kopii, neboť při lidové keramice není to často jen pouhý variant, nýbrž nová značka.
Z československé výroby řemeslné nejhojněji jsou značeny (nevíme dosud určitě, z jakého důvodu)*) výrobky džbánkářů slovenských. Bude tudíž záhodno, když sdělíme o tom zvláště čtenářům méně informovaným povšechné zkušenosti odborníka H. Landsfelda, keramika a lidového malíře z Modry:
Také ve slovenské džbánkářské a hrnčířské výrobě je mnoho předmětů, které nejsou značeny, ale někdy se nám pouze zdá, že na dně nádoby značky vůbec není, nebo že je nečitelná. V tom případě stačí měkký kartáček a trochu vody. Omývá-me-li jemně dno až do holé hlíny, objeví se nám značka, jež je za mokra mnohem zřetelnější, než za sucha. Vpálená značka se nesmyje, protože tavidlo burelu, jímž je značka psána, je stmeleno se strukturou hlíny na dně.
Nejurčitější jsou ovšem ony předměty, které mají na sobě plné jméno místa výroby. Ze slovenských jsou to hlavně výrobky bolerázské, kde zvláště na misách a talířích točených i tlačených do formy bývá vytlačeno do měkké hlíny jméno B O L E R A S. Takto značkoval i bolerázský džbánkářský mistr Jan Körmendy J K v první pol. XIX. st. Písmena jsou někde hodně hrubá, jinde zase jemná. Razítko bylo z vypálené hlíny a to se pak do měkkého dna talíře nebo mísy tisklo před pálením.**) Celé jméno výrobního střediska bývá též na mladších výrobcích z Košolné a zřídka z Modry.
Méně určité jsou předměty, které mají na dně celé příjmení nebo jméno i příjmení mistra. Jde o rody džbánkářské, jichž členové se usazovali na různých místech, a proto stejná
*) Nejpravděpodobnější je snad mínění keramika H. Landsfelda, který soudí, že to byly jen důvody konkurenční. Když totiž na záp. Slovensku v Holiči r. 1742 vzniklá majoliková továrna počala své výrobky značkovati, napodobili ji i džbánkáři okolních dílen. Holičské výrobky dělaly velkou konkurenci stejné starší výrobě džbánkářské a džbánkáři museli se sna-žiti, aby udrželi ve všem krok s výrobou tovární. Moravští touťaři nebyli tím tolik existenčně ohroženi a proto nechránili své výrobky značkou ani tak brzy, ani tak často. Na Moravě vznikly majolikové a kameninové továrny teprve koncem XVIII, st., а proto také značkování objevuje se tu mnohem později (podle dosavadní' zkušenosti po r. 1770). Tuto domněnku opírá známým mu materiálem, neboť ačkoli měl v ruce tisíce starých slovenských džbánkářských výrobků a různých značek si několik set okreslil, z doby před r. 1742 nalezl pouze dva značené kusy. Ve větším měřítku objevuje se u slov. výrobků značkování až p o tomto roce. U Stupavy zjistil nejstarší značku z r. 1750. I umístění značky je rozdílné: slovenští džbánkáři značkují výhradně na spodu nádoby, kdežto moravští často na nádobě pod uchem. — Přirozeně bude třeba povšimnouti si i živnostenských předpisu, které byly v té době jiné na Slovensku a jiné na Moravě.
**) Dvě taková razítka nalezl jsem náhodou v Dehtovicích (3 hodiny pěšky na sever od Bolerázu), kam byla z neznámého důvodu v min. stol. zanesena. Zůstává dosud nevysvětleno, proč a nač dehtičtí džbánkáři potřebovali bolerázské razítko.
