str. 63
jména měli na příklad Mulleři, džbánkáři levárští, s Müllery, džbánkáři sobotišťskými. Nebo Martin Odler, nobilis a m-phorarius magister z Dehtic, má stejnou značku M O se zemanem Michalem Odlerem, džbánkářským mistrem z Ko-šolné, který koncem první polovice XIX. st. pracoval v Modre. Stejná jména mají i džbánkáři Wirthové z Dobré Vody s Wirthy, džbánkáři v Levárech.
Celým jménem se na výrobky velice rádi podpisovali oba Kalafúsové, Jan i Juraj. Zvláště Juraj — Geork — Gork — Gu-rag Kalafus se často podpisoval obyčejně modrou barvou na mísy, džbány a čepáky z druhé pol. min. st. Výrobky jeho se staršími letopočty jsou z Košolné a Bolerázu, s mladšími letopočty z druhé pol. min. st. z Modry, kde později pracoval.
Pravým džbánkářským rodem byli Chytilové i, kteří se také velice zhusta na své výrobky celým jménem podpisovali. Při určování Chytilových nádob a mis dlužno však býti opatrným, neboť tito Chytilovci byli opravdoví stěhovaví ptáci, takže své působiště stále měnili. Nelze pak s určitostí říci často, kde značený výrobek CHITIL FERENC (František Chytil) vlastně pracoval.1) Podepisoval se na dně nádob latinkou (velkými písmeny) i kurentkou, někdy dosti nečitelně. Také Chitil Jozef se často podpisuje na svém díle, a na hliněných obrázcích ve sbírkách Zem. musea mor. v Brně napsal jen: Jožo. Takové označení může ovšem nezasvěceného při-vésti při určování do rozpaků. U Chytilů bylo podpisování výrobků jaksi tradiční, neboť i poslední z nich, František Chytil mladší, který poslední léta svého života pracoval u Josefa Micky, džbánkářského mistra v Modre, také se na své výrobky, které dělal ovšem pro sebe, celým jménem podpisoval.
Na krásné výrobky sobotišťské z druhé polovice XVIII, a první polovice XIX. st. se velmi rád celým jménem podpisoval džbánkářský mistr Schulz Jakobus, někdy jen Schultz nebo zkráceně S. Toto jeho S je typické, švihové a vždy větší a bývá psáno na dně štrichpemzlem v bruštýně namočeným. Jeho velké, úhledné a technicky dokonalé kusy, zvláště pyskaté džbány s dvojitým uchem, svědčí o jeho zručnosti a dovednosti.
Konečně i stupavský džbánkář Aloisius Wirth, po němž Ferd. Kostka, poslední amphorarius stupavský, dosud chová k á 1 n í k a brýle, podepisoval se na své pěkně modře malované džbánky celým jménem i pod ucho.2)
*) Na velkých baňatých a pyskatýh džbánech, které mají jen zelený dekor — květy nebo i známé zámky — a ten je b r u š t ý n e m konturován a stopky jsou poněkud modrou šmolkou stínovány, nachází se též na dně podpis: Chitil nebo Chitil Ferenc. Nádoby ty jsou z let padesátých min. st. a pocházejí některé z Dehtic, jiné z Košolné. U těchto výrobků je nejlépe patrno, že starou slovenskou keramiku nelze tříditi paušálně, nýbrž že se musí postupovali docela individuálně.
2) Doklad v Mor. zem. museu v Brně, II. sál keramiky, skříň Stupava.
