Určování slovenské keramiky ztěžuje i ta okolnost, že výrobky, které dělali pro sebe, značili někdy i tovaryši. Pokud to dělali plným jménem, zmínil jsem se již o Fr. Chytilovi ml. Také jsem zjistil na dně nádob napsané jméno Silni. I to byl jen amphorarius sodalis, džbánkářský tovaryš, a pracoval v druhé polovici XIX. st. v Košolné a Modre. Výrobky jeho jsou již úpadkové a malovány jen modrou šmolkou a něco málo žlutí. — Také džbánkářský tovaryš Štefan Pinkas, který v Bolerázu ještě za červené'1) periody růžičkové pracoval a rovněž i on ty z 1 a t é růže maloval, podepisoval se celým jménem. Tak v museu v Turč. sv. Martině mají od něho talíře tlačené, červenými růžemi (ze zlata) zdobené, s nápisem uvnitř talíře pěkným písmem: ŠTEFAN PINKAS r. 1828.

Konečně je třetí, nej větší skupina předmětů, které jsou označeny jen začátečním písmenem jména mistra nebo výrobního místa. U těch je tedy třeba zjišťovati jak výrobce, tak místo výroby. Nejsnadněji jsou zjistitelný výrobky stupavské, které mají povětšině svůj typický monogram: S T (tab. III. č. 16). Dosti snadno se zjišťují i výrobky bolerázské, sobotišť-ské (zvláště ony se žlutým polevem), potom košolňanské, modranské a z Vel. Levár. Také poznáme mladší výrobky z Dehtic a Dobré Vody.4) Obtížněji poznáme výrobky ze Suché, Zvončína, z Časté a starší věci z Trenčína. Málo známy jsou výrobky smolenické a dosud neznámy jsou výrobky z Mor. sv. Jánů a z Kuchyně. 5)

Při značkách je velmi důležito správné čtení, neboť snadno se může stati, že čteme T za L, I s dolení kličkovou ozdobou za P, Z za N a pod., jak uvidíme na tabulkách značek.

*

Tab. I. Značky zjištěné. A. jsou značky džbánkáře Alberta Hejtmánka8) z Ivančic. Čís. I. a III. je modře malovaná značka z terriny v Městském museu v Ivančicích (inv. č. 121) pod poklicí a na dně. — Č. II. a IV. je značka ze džbánu tamtéž (čís. inv. 123) s monogramem majitele Ignáce Wognara. — B. Č. I. je značka téhož výrobce na dně misky v národopis, sbírkách Národního musea v Praze (čís. inv. 18.001). — Čís. II. a III. jsou