str. 74
mesta Modry4) za ochranú známku za továr. S touto značkou podařilo se mi sehnat i jen střep talíře.
Č. 9b. Značka tato vtlačovala se na měkká dna trasako-vaných čili mramorovaných mís a talířů z červené hlíny, klej-tem polévaných, roku 1914. Razítko, které značí výrobní místo Modru, bylo z mosazného plechu zasazeného do dřeva. Ještě r. 1919 viděl jsem je povalovali se v dílně na míse mezi starým vercajkem, ale nebylo ho již používáno. Bohužel, nepodařilo se mi ani jeden výrobek takto značkovaný najíti.
Č. 10. je značka kovovým razítkem tlačená do měkkého dna nynějších výrobků jak běžných, tak malovaných v podniku Slovenská keramika, úč. spol. Užívá se jí od r. 1926, navržena byla pisatelem a je zapsána v obchodním rejstříku. Znázorňuje horní městskou bránu s okolními jedlemi.
To by byly asi všechny význačnější známé mi značky modranské a bylo ovšem třeba zmíniti se i o takových, jež nespa-dají přímo do lidové výroby, aby rozlišování bylo umožněno. Nezjištěný zůstává dosud výrobek známého džbánkáře Juraja Ka-lafúsa, který pracoval právě v Modre. Odstěhoval se sem z Košolné r. 1869 a zemřel tu kol 1879. Právě jen v tomto období jím značkované výrobky pocházejí z Modry, z dílny Josefa Kitty, džbánkáře v uličke (Hrnčiarská). Jeho syn Jan Kalafús vzal si za ženu Kittovu dceru Eleonoru. H. Landsfeld.
Hotovení pyskatého džbánu.
V různých pracích o moravské a slovenské keramice je technika a výzdoba jen velmi stručně popsána. Pro určování takových výrobků považuji za velmi důležito, poznati podrobněji materiál, nástroje i práci starých mistrů, pokusím se proto z vlastního názoru popsati nejprve džbánek pyskatý.
Točení. Z hodně tuhé, ceděné hlíny čili ze džbánkář -ského zlata uhněte se plný nepravidelný válec, hrudka čili klesl, 6 cm vysoký a 8 cm v průměru. Na tak zvaný vysoký riad (nádoby, džbánky, sovy, čepáky, poháry) musí býti hlína vždy velmi tuhá, u 1 e ž a n á, ana by jinak nádoba z měkké hlíny při točení sedla, spadla totiž na hlavici kruhu, Z tuhé hlíny lze vytočiti nádobu lehkou, tenkého řezu a podle toho se poznává dobrý k r u h á r. Když se počne ve džbánkářské dílně mluvili o některém zemřelém džbánkáři či hrnčíři, vždy se přesně zkritisuje, jestli točil džbány či hrnce lahké, nebo tažké. To je tedy hlavní měřítko a u nás v Modre se tak dosud a často posuzuje.
4) Městský znak má na třech chotárech vinný keř s hrozny a lístky v levé půlce, v pravé pak tři černé pruhy, jež mají značití tři potoky, město protékající. Pamatuji se z doby učení, jak neb. malíř-džbánkář Jan Ludvík hovoril, že ta marka dá moc roboty, než ju člověk namaluje.
|
