Džbánkář sedl za kruh, hodil hrudku na hlavici kruhu a pravou nohou kruh roztočil. Na začátku točení se kruh vždy silně roztočí, při dohotovování nádoby či mísy se pak do kruhu jen zvolna s citem kope, aby se otáčel pomalu, ana by jinak prudkým otáčením nádoba silou odstředivou se s e d 1 a na hlavici kruhu. Obě ruce si namočí do kálníka1) a hrudku jsi nejprve srovná. Potom tlakem palce a ukazováčkem pravé ruky udělá kachlicu, již levá ruka přidržuje. Kachlica je základ a začáteční tvar každého točeného kusu. Je podobna malému květníku s velmi tlustými stěnami. Obě ruce' se stále namáčejí do kálníka, načež se levá ruka vloží dovnitř kachlice a článkem ukazováčku levé uvnitř a kotníkem (po modransku hánkem) ukazováčku pravé ruky zvenčí za stálého rychlého točení se kachlica tlačí dovnitř i kolmo vzhůru. Tak se vytáhne rovná kachlica — roura se dnem.

Pak se ide levou rukou dovnitř vytočené kachlice a pravou zvenčí se táhne h o r e a už se pomalu z vnitřku bříško džbánu vydouvá. Po namočení rukou v kálníku vloží džbánkář levou ještě jednou dovnitř, do pravice vezme šín (hladít-ko) a jím od spodu stěnu džbánu zhusťuje a zároveň hladí. Při točení riadu vysokého (džbány, čepáky, sevy, čutory, poháry a p.) vždy se tiahne kachlica od hlavice kruhu směrem vzhůru, při vytáčení riadu širokého (míse, talíře) se tiahne kachlica směrem šikmým ven od středu kruhu.

Při točení musí býti článek prstu levé ruky uvnitř džbánu přesně proti hraně šínu v pravé ruce, který vykonává protitlak a tím nedotočený džbánek zvyšuje. Potom se uchopí do levé ruky kulmík (dřívko v podobě rozpůlené vařečky) a vsune se dovnitř polodžbánku. V pravé ruce je zase šín. Kul míkem se silně břuško džbánu vydouvá a protitlakem š í n u na hranu k u 1 m í k u řez džbánu zhusťuje. Protitlak šínu na k u 1-m í k za měkkou stěnou džbánu musí býti přesný, an jinak kulmík jde mimo a vyleze břuškem ven a je po džbánu.

Tak se přejede dvakrát až třikrát džbán od spodu až po vrch a břuško je dokonale vyduté, tvar džbánu zhruba vytočen. Levou rukou uvnitř a š í n e m pravé vně, urobí se pěkné hrdlo a vrch se mu pridržia zakulatí. Potom se ještě š í n e m v pravé ruce povrch džbánu přejede, aby ostré přechody od dna po b ř u š k o a od b ř u š k a po hrdlo nebyly tak znatelný.

Vrch pyskatého džbánu musí se utočiti poněkud širší než u džbánu slovenského rovného, aby hrdlo po vyhnutí pysku nebylo příliš úzké. Také nechávají džbánkáři i hrnčíři při točení nádob či mis okraj tlustší, pevnější, než jsou ostatní části nádoby. Charakterisuje to Výstižně pořekadlo, že: hrnčar mosi byt dole (na břichu a hrdle nádoby) skridličá-