rom a pri vrchu cihlárom. Jako jsou totiž cihly pevnější než křídlice, tak má býti i nádoba při vrchu silnější.

Dále vezme džbánkář do pravice hladké slivové dřívko, které je na konci šikmě zřezáno a dělá okraj u dna čili po džbánkářsku fízl. Také dřívku tomu říkají f í z 1. Při tom levicí musí se vrch džbánu přidržovati, aby se při pomalém točení nezkřivil na stranu. Na to vstrčí se do džbánu na paličce uvázaná hubka, š p o n d i a, aby vsála všechen kal čili š m y c, který se tam při točení stekl, a po vytažení vymačká se do kál-níka. Konečně se vrch džbánu jemnou kožkou zakulatí a zahladí, čímž je knihařská práce skončena.

Hned po dotočení džbánu dělal se pysk. Ukazováčkem levice přidržel se okraj džbánu na místě, kde měl býti začátek pysku nebo hubičky, a palcem a ukazováčkem pravice se mírně tlačil dovnitř od spodního početí hrdla (palec a ukazováček jsou asi 4 cm od sebe) a táhlo se po měkkém hrdle kolmo vzhůru. To se opakovalo dvakrát, třikrát a pysk byl hotov. Při pohledu svrchu jeví se pak přirozeně tvar hrdla jako půlkruh, z něhož vyčnívá obrys pysku. Rýhy od prstů zahladí se hubkou, načež se džbán od hlavice kruhu odřeže, uchopí jemně oběma rukama za ú t o r a postaví na desku. K odřezávání slouží tenký drát se dřívky na obou koncích, za něž se uchopí do obou rukou a přitlačí na povrch hlavice kruhu.

Připomínám, že dno staří džbánkáři nevytáčeli, nýbrž nechávali je plné, aby bylo pevnější. Vytočené džbánky ukládaly se na desku a když byla plná, vyložila se na polici, aby džbány utuhly. Při suchém počasí byly džbánky na druhý den odpoledne tuhé.

Ráno si džbánkář nadělal šulanců, úšek, do odpoledne mu trochu utuhly, odpoledne pak uchatil. Rozdělal si z hlíny do misečky š m y c u, husté břečky, dva tovaryši sňali s police desku se džbány do místa (to je kruh i s lavičkou a se vším příslušenstvím) a jeden z nich pak uchatil. Vzal šu-lec (nedokonané ouško) do pravice, namočil jedním koncem do š m y c u na misce a levicí přidržel kulatou stranu hrdla z vnitřku džbánu. Namočený konec š u 1 c u přitlačil asi 3 cm od vrchu na hrdlo zvenčí a palcem řádně rozmázl a přilepil. Pak namočil pravici do k á 1 n í k u a mezi palcem a ukazováčkem šulec šmýkal a protahoval směrem dolů, dloužil na plosko a levicí hrdlo a přilepený konec šulce přidržoval. Když bylo ouško dostatečně mezi prsty prodlouženo, tu prsty levice nabral š m y c u a namazal místo na bříšku, kde pak přilepil i druhý konec ouška. Pak prsty ještě přejel ouško, aby mu dal správnou formu, načež slimáčkem (malým kouskem hlíny) spodní jeho konec shora ještě připevnil a setřel hubkou šušně či glonze (kousky břečky, které se při uchacení na džbán přilepí), čímž byla práce ukončena.

Rozeznává se trojí způsob oušek: 1. ouško š ulané, které se celé ušulalo (uválelo) z hlíny a pak prostě přilepilo, 2.