ouško tahané, jak jsem je popsal, které se teprve při připevňování vytahovalo a. 3. ouško tlačené, které se tlačí do formy už celkem hotové. První dva způsoby jsou starší, třetí je v Modre asi 40 let zaveden.

Polévání. Ouchacené džbánky se zase daly sclmouti na police čili na krišty, při čemž se džbány obracely dněni vzhůru, aby dolejší i hořejší části schly stejnoměrně a se ne-křivily. Suché džbány se pak kladly do peci, kde se obyčejně stavěly dva na sebe. Bylo-li nutno džbánek v peci položití, nesmělo se tak státi hrdlem proti ohni, nýbrž dnem, an by jinak prudký tah džbánek v peci roztrhl. Ze staré výroby džbánkářské kladlo se surové zboží od středu pece až do šedla pod komín, kde byl střední žár, asi 840° C.

Přežehnutý džbán se vyňal z peci, kleplo se naň smetákem, není-li prasklý a pak se dobře ometl popel a prach pecový. Zatím se připravil a procedil bílý šmelc, poleva, glieda k polévání. Obyčejně byl šmelc naceděný ve větší míse a dobře rozmíchán. Deska jednou pálených džbánů postavila se před mísu s polevou. Džbán se obrátil dnem vzhůru, uchopil se levicí za fízla ruka se džbánem otočila se k tělu. Do pravice se vzala šufana, nabralo se do ní polevy "a džbán se poléval, při čemž se džbánem pomalu otáčelo směrem od polévače, aby polití kol do kola bylo stejnoměrné.

Polévání je důležitá práce a proto si obyčejně poléval mistr sám. Při hustém oblití spotřebovalo by se zbytečně mnoho polevy, při řídkém zase by hlína střepu prosvítala a malování na takovém nádobí není pak pěkné. Džbán při polévání je jednou pálený, tedy pórovitý, proto voda polevy rychle sákne do střepu a vlastní poleva zůstává stejnoměrně rozložena na povrchu. Když je džbán vyroben ze správné hlíny a dobře přežehnutý, tu při polévání uslyšíme jen pssst a již je džbán suchý. O důležitých podrobnostech při polévání zmíním se v jiných kapitolách.

Najednou se polévalo nádob do půl pece a druhá polovice pece naložila se nádobím surovým. Podle starodávné prakse má míti dobré politý džbán na sobě 1,5 mm polevý a staří džbánkáři přesvědčovali se o tom škrábnutím nehtem. Když je barva (poleva) hrubě semletá, může se oblévati hustěji. V Dehticích říkali o hrubé polevě, že j e na dědovém chrbtem letá. Nepolité místo po prstech na fízli, kde se džbánek při polévání držel, se dodatečně štětcem namočeným v polevo opravovalo či pesrovalo.

Jestliže džbánkář při oblévání džbán špatně od sebe vytočil, nebo měl-li již v šufaně méně barvy, tu u dna nepolil místečko v podobě trojúhelníku. Říkali tomu žid a bylo to známkou špatného oblévače. Bílá poleva cíničitá se skládala z cínoše (kysl. cínič. a kysl. olov.), soli a písku v určitém poměru smíšeném, fritovala se a pak mlela.