str. 80
to, co je pro nás velmi důležité: svoji značku B. Aby ucho nezůstalo holé, i toto plně omaloval zelenou vlnovkou a lístky.
Vypravuje se, že staří džbánkáři měli se tak dobře, že barvy nerozřeďovali vodou, nýbrž pálenkou. A tu prý jednou nalil páleného do husté barvy a dvakrát do svého hrdla a maloval vesele dál. Proto potom najdeme namalovaného koně jen se dvěma nohami bočnými, nebo vůz jen se dvěma koly. To si jistě malíř tolko do seba nalál, že zabudol, kolik noh má kůň a kolik kol vozík.
Když bylo omalováno nádobí do půl pece, tu se vysoký riad vyléval řidší bílou polevou, emailem, uvnitř. Vypáleným menším pyskatym džbánkem nabralo se polevy, nalila se do omalovaného džbánu nehotového, krouživě se jím za žblu-chalo, nahnul se šikmo a za otáčení vylévala se barva zpět do mísy. Prázdná místa po prstech na vrchu džbánu se z a-pesrovala (opravila) a džbánek se postavil na hlavici kruhu ke konečnému okroužkování. Fízl se celý okroužkoval žlutí a žlutý kroužek se okonturoval tenkým kroužkem fialovým. Rantl džbánu se širším štětcem žlutí o my kal a jednotlivé švihy se svižně bruštýnem obtáhly. Nyní teprve byl džbánek k vypálení připraven.
Pálení. Džbánek se nesl opatrně do pece dvěma prsty za ucho, aby se malůvka nerozmazovala. V peci se kladly hned za š t o n d r do druhé šichty. Štondr je stěna z cihel v peci, která chrání nádoby před lízavými plameny ohně, šichta je řada hliněných jploten v peci přihrádkovitě na sebe pokládaných. Džbány a nádobí se v peci kladlo jedině na tyto plotny a musel býti jeden kus od druhého asi 4 mm vzdálený, an by se jinak v peci slepily. Zboží za štondrem se vypalovalo až při 960° C.
Po vychladnutí pece byla vyberačka čili džbánkář-ská žatva. Někdy byla pálka dobrá, jindy bylo hojně aušusu. Vybrané nádobí se hned z pece kladlo na zemi po brenhause (předpecí) i po dílně, přebralo se, vyloučil aušus a přilepené výrobky se očistily čiščákem (nůž v polovici ulomený). Misky a talíře se ohladily od úlomků kredlů (koník, hliněná třínožka, na které se talíře a mísy po starodávném způsobu kladly do pece na kopky, aby se v kopce při pálení na sebe nepřilepily). Na každou nádobu a mísu se kleplo čiščákem, či nechrapí (drnčí), není-li totiž prasklá.2) Čisté výrobky se roztřídily na žejdlíkové, holbové, pin-tové, dvoj holbové alp. Nápočná robota (na objed-
) Obyčejně zjišťuje džbánkář jakost nádoby takto: uchopí ji levicí z& f i z 1, drží ve vodorovné poloze a článkem ukazováčku pravice klepe na hrdlo. Když má čistý, jasný zvuk, je zdravý, když chrapi, je zlý,- a když zní dutě a krátce, je h 1 u c h ý (slabě pálený) a musí ještě jednou do hně.
