Jednotlivé součásti pyskatého džbánu vysvětluje připojený obrázek. A je fízl, B útor, C brušk o, D hrdlo, E rantl, F ucho, G slimáček;

H pysk.

Jak důležitá je znalost staré techniky při určovaní výrobku, pokusím se ukázati na určitém předmětu, který reprodukuji jak podle fotografie, tak v přesném barevném faksimile. Je to pyskatý džbán, vyrobený, jak dále dovodím, džbánkářem Jakubem Baumgärtnerem v Sobotišti.*)

Popis. Pyskatý džbán dvouholbový, útlejšího tvaru. Dno má plné, nevytáčené, f í z 1 nižší, mírně ven sešikmený, útor či podední rovné až k fízli, bruško pozvolna mírně vyduto přechází bez rýh až k hrdlu. Hrdlo je kratší a vrch džbánu ven vyhnut. Vrchní část džbánu s rantlem je silnější, tento je zakulacený a okrouhlá jeho část u ucha až k pysku je nyní uražena. Vrypem do úlomku zjistíme, že džbán je zhotoven z běložluté, mydlovité husté hlíny a že střep sám je velmi zhuštěně vytočen. Řez džbánu u vrchu je 2'5 mm silný. Ucho je pevné, dobře přilepené, kratší. Uvnitř džbánu jsou rýhy a vrásky od kulmiku značně znatelný, což je známkou rychlého točení. Řez rantlu je 3,5 mm. Ohmatáme-li sílu stěny džbánu od fizla až po vrch, poznáme, že řez je jak na útoře, tak na brušku i hrdle stejnoměrný. Jen vrch džbánu je tedy správně podle starodávneho džbánkářského pravidla o něco silnější. Také na nepolévaném dně nádoby vidíme hustou bělo-žlutou hlínu. Bílá poleva je na hranách ucha poněkud až do holé hlíny odřena a také na vnější hraně fízlu je bílá barva i se žlutou odražena až po hlínu. V pravé boční kytici je odloupnuta část žlutého lístku až do holé hlíny, důkaz to, že džbán se v peci přilepil na svého souseda.

Bílá poleva je 1/3 mm silná, na střepe dobře drží a džbán při polévá.ní i oblévání nemá žida, je čistý. Bílý email po vypálení je barvy poněkud nažloutlé. Je hustý, dobře semletý, hladký a elegantně se leskne. Jak se džbán obráceně oblévá od fízla po brušku k hrdlu, teče přirozeně poleva nejdéle po konci bříška a po hrdle, takže na pórovité nádobě se tu najviac uchycí barvy. Poleva je tu hustěji nanesená, lépe kryje žlutavý střep, je bělejší. Zato u fízla a na podední džbánu se poleva při polévání rychle sveze, střep si polevy málo uchycí a hlína pak tu obyčejně prosvítá. Všimneme-li si proto dobře starších džbánkářských výrobků (čepáků, sovy, džbánu nebo poháru), přesvědčíme se, že téměř každý má na hrdle více