polevy, než u dna. Uvnitř je džbán vylitý řidčím bílým emailem. To staří džbánkáři vždy tu šetřili bílou polevou, a n p r ý do nútra džbánu nevidět, tam nech je to bársjaké.

Bílá poleva na povrchu i uvnitř džbánu jemně puká. Po džbánkářsky se tomu říká, že barva hárysuje. Poleva na našem džbáně má vlasové trhlinky v podobě různých větších a menších trojúhelníčků, půlkruhů, mnohoúhelníčků a pod. Z těchto hárysů se poučíme, jak v různých džbánkářských dílnách bílá poleva se snášela se střepem výrobku po vypálení a to má zase svůj význam při určování staré keramiky. Na př. jednotlivé výrobky sobotišťské z doby kol 1770 vůbec n e r y-s u j í a stejně starší bolerázské. Zato ale skoro vesměs mladší nádoby a mísy z druhé pol. XIX. stol. velmi hustě a znatelně rýsují, an se na ně také kopala a brávala horší hlína. Úkaz tento je totiž známkou nestejnoměrného smršťování hlíny s polevou při chladnutí vypáleného předmětu.

Na starých výrobcích fayensových jak domácích, tak cizích, najdeme málokdy, že by základní email s hlínou se stejnoměrně po vypálení smrštil. Na našem džbáně je zajímavo, že na hrdle a na podední rysuje poleva značně, na ploše bříška však vůbec nerysuje. U ucha a u svatozáře Spasitele bílá poleva tečkuje a také uvnitř vrch džbánu je celý tečkovaný; poleva nepřilnula dobře k hlíně. Kde jsme se silněji dotkli vypáleného nepolitého střepu, nebo kde jsme jej drželi mastnými či zapocenými prsty, tam se také po vypálení poleva s hlínou nespojí, místa zůstanou bez polevy. Džbánkáři říkají, že džbánek trochu ovajchloval. Také na našem džbáně na fízli jsou malé vajchlance. Jsou to obyčejně místa, kde se nádoba při polévání drží prsty. Nebožtík Jan Ludvik, džbánkářsky malíř z Dehtic, vždy tvrdil, že keď paukráz pálený črep obleze a posviní, že v tých miestach tiež barva nechycí.

Mistr na našem džbánu celou výzdobu si napřed nakreslil štrichpemzlem tence a svižně bruštýnem. Poznáme to z toho, že tmavofialové bruštýnové švihy jsou někde přikryty žlutou, jinde modrou a také i tlustě fialovou barvou. Na př. na žluté koruně P. Marie viděti prosvícati slabě fialovou konturu pod žlutou barvou. Malováno je tu na surový email na rozdíl od malování na vypálený, jak se nějaký čas pracovalo ve Stupave, Bolerázi i Košolné, a jsou tu barvy: zelená (ruměl-ka), žlutá (chromová č. 2.), modrá (špinavý kobalt) a trnavo-fialová.

Kromě tenkých kontur fialových je řídkým bruštýnem malován i šat p. Marie a půda u nohou. Slabě nanesený bruš-týn se leskne, kdežto tečky na mrežkách a v levé kytici vrchní fialový list, jež jsou silněji nanešeny, jsou bez lesku (obsahuje málo tavidla) a kde je vysoko nanesen, je černý. Strukturu má pevnou, nepohyblivou a na bílé polevě pěkně sedí.