možno všechnu půdu osaditi sedláky a proto tu založen v XVIII. stol. panský dvůr. Při úpravě XVII. stol. bylo 8 gruntů po 30 měř. a 3 po 15 měř. rolí, při úpravě XVIII. stol. pak 10 gruntů po 29 a 1 se 13 měř. kat. rolí a celou řadou podruž-ských chaloupek na panské půdě. I tu jsou zase selské a obecní lesy zahrnuty v kopaninách.

Celkový vývoj selské půdy a osad na celém panství znázorňuje připojený přehled a reprodukce původní mapy z roku 1741 (obr. 20). Nenašli jsme tedy na tomto rozsáhlém panství jediné osady, která by si byla svůj původní tvar zachovala, nebo alespoň při vývoji podstatně se nezměnila. Zde by tedy rozhodně nestačilo usuzovati podle přítomného tvaru na původní tvar a uspořádání osady a podle toho stanovití nějaký typ, jak se to dosud dálo. Myslím, že je to dostatečným důkazem, že k tomuto účelu bude třeba shromažďovali jiný vědecký materiál, než je ten, který dosud máme k disposici. Již posouzením vývojových poměrů na jediném partství zjistili jsme řadu fakt, která mohou zajímati nejen národopis, ale i agrární historii, rurální sociologii atd.

Dosavadní literatura, jež si všímá umění venkovského lidu, dělí se ve dvě skupiny názorově úplně protichůdné. Jádrem nesouladu jsou otázky zásadní důležitosti: do jaké míry možno považovat lidové umění za zjev původní, jak intensivní j e samostatná lidová tvořivost, jaký je poměr tohoto umění k umění „vysokému" a konečně jak asi vzniklo. Dnes, když už máme mnoho vykonáno, materiál shromážděn v několika sbírkách fotografií, jež byly i s komentáři po- převratu vydávány, a kdy je většinou vážnějších národopisců a historiků umění přijata metoda jeho zpracování, zdála by se být i odpověď na tyto otázky jednotná, kdyby se přece jen časem neobjevovaly monografie a knižní sbírky, jež se znovu přiznávají k stanovisku srovnávací metodou dávno již opuštěnému.

Nemíním touto úvahou polemisovati s názory, jež chtějí houževnatě vidět v lidové umělecké produkci jen samostatný projev národní duše nebo rasy a které pro její studium neznají jiné cesty než té, která člení umělecké oblasti shodně se skupinami etnografickými; jednak bylo by nutno polemisovati vlastně- S celou veřejností, neboť ta si dosud jiného názoru na lidové umění nevytvořila, jednak po všem, co bylo napsáno o tomto tématě a příklady doloženo, znamenalo by to vraceti se zase zpět k počátkům sporu.

Vznik a obsah lidové formy je výlučně otázkou kulturní a umělecké historie, a ta, majíc především smysl pro vývoj, tedy zbytečně neestetisujíc, srovnává ji s formou monumentální,