mohou poskytnou ti materiál k rozboru, opožděným, projevem stylových epoch opticky naladěných, jako pozdní gotiky, nebo pro dobu právě minulou, do níž spadá rozkvět lidové umělecké činnosti, baroka. Tolik je však jisto, že tímto malebným způsobem překresluje si lid prvky všech slohů; přirozeně, že ty předlohy, jež samy byly malebně podány, jako na př. motivy české renesance nebo pozdního baroka a rokoka, byly tím snadněji zpracovatelné, vhodnější k přepisu a tedy také častěji vyhledávané. Tato snaha po malebnosti nutí lid, aby stupňoval ba-

17. Poprsník kruchty ve Velké Paludze.

revnost předlohy až k hypertrofii; užívá základní nelomené tóny, aby rozložil tvary původně těsně na sebe poutané a jeden tektonický svazek tvořící v sled skvrn tmavých a světlých, řazených vedle sebe nikoli s ohledem na jejich vnitřní sounáležitost, nýbrž podle zákona barevných a světelných kontrastů, takže původní tektonická kostra je zpolámána a až k nesrozumitelnosti přiveden původní smysl formy, proč je právě taková a nikoli jiná. To však není lidu překážkou podstatnou, naopak, vznikají tak vždy nové a nové ornamenty, stále jiná hra linií a barev, tedy různotvárnost, jíž lid tolik potřebuje.

Z primitivismu lidu rodí se totiž i postup, jakým vyplňuje plochu k ozdobení mu svěřenou. Nekomponuje velkoryse tak, že by si po ploše rozvrhl jednotlivá ornamentální centra a jim podřídil ostatní kresbu, nýbrž postupuje podle principů adič-ních: klade prostě vedle sebe motivy, mechanickým opaková-