i hromadnou výrobou, rostou tyto nesnáze ještě více u lidových pokusů o plastiku. Je nejtěžší, jsouc uměním prostorovým; dosud všude jsme nalezli procesy splošťovací, přepis tvaru prostorového do dvojrozměrného a seznali jsme, že lid nemá smyslu pro tvorbu ve třech dimensích. Proto primitiv-nost, měřená stupněm zploštění, bude i zde kriteriem lidové formy a proto tak zřídka kdy najdeme lidovou plastiku, a to i tam, kde hojnost ornamentu nebo malby dokazuje bohatou činnost lidovou.

Volnou plastikou drobného měřítka jsou na příklad oba svícny v kostele rima-baňském (obr. 12). Jejich barokní původ je velmi dobře patrný v optické modelaci, proporcích i detailu

17. Štíty z Iřetic u Volyně (1852).

(šroubové dříky vlastních svícnů); lidová je však hrubost provedení, nedostatek podrobností a hlavně zplošťovací přepis, jemuž podlehla předloha v rukách lidu.

Jde-li tu pouze o miniaturní plastiku, pak příklad Kalvárie z Račic u Plzně (obr. 13., 14.) se týká sochy účelu monumentálního, a přece platí zde totéž, ačkoliv je tu hledán statuární výraz. Frontální pohledové stanovisko umožnilo reliéfní provedení, boční pohled nepřichází v úvahu a proto mají sochy propracovány jen své přeidní strany, a to ještě velmi plošně, takže působí jen siluetou.

Plastika tedy ztratila u lidu svoji podstatnou vlastnost, prostorovost, byvši degradována na relief, za to však byla obo--hacena něčím, čeho v slohovém umění zpravidla nemá a co se příčí jejímu poslání, potlačujíc její schopnost naznačovati pro^ stor: je to pestrá lokální barevnost. Je jasno, proč se tlak stalo; když jednou už podlehla optickému cítění lidu, měníc se v relief, proč by se nepodřídila lidové touze po abstraktnosti a malebnosti a neoblékla na se šat pestře polychrómovaný?

Lidová architektura spolu s ornamentikou byla nej-vděčnějším polem, na němž se uplatnily zvláštnosti lidové tvorby. Není 1'art pour l'artisanen jako plastika; kdežto do plášti-