V našich venkovských kostelích najdeme pestře .omalované řezby, práce kované i volné sochy, jež jsou sice pozdně gotické, avšak ve srovnání s jinými plastikami té doby značně primitivní — uvádím na příklad řezané lavice z chóru kostela ve Státníku (obr. 12) z doby přechodu k renesanci, neboi ornamentální práce kovářské a tesařské, jako probíjené dvéře kostelů v Rimavské Bani (obr. 23) nebo Gáči (obr. 24), jež projevují všechny vlastnosti, jimiž jsme charakterisovali lidovou tvorbu.

Zda také v malířství a architektuře byl lid tehdy už činný, možno zatím jen předpokládali, ačkoli na př. klenba chóru v Ri-mavské Bani (obr. 25) má k podobným klenbám gotickým týž poměr, jako každá lidová práce k formě slohové; avšak stavební a stavebně-ornamentální tvary tohoto lidového umění, jak je dnes známe, jsou odvozeny z umění renesančního a barokního 17. a 18. století a teprve kultura barokní vyvolala onu bohatost a všestrannost lidové tvorby, působíc svým náboženským poetismem a dobře volenými methodami protireformačního boje na citovost lidu.

Je přirozené, že život lidového umění bude odsouzen k zániku v té chvíli, kdy lid vyrovná kulturní propast mezi ním a městem otevřenou, kdy nastane nivelisace obou kultur, městské i venkova a kdy bude lid používati těchže předmětů k dennímu zaměstnání, jako město. Tato chvíle pro určité okrsky dnes už nadešla a jen kraje kulturně od města odlišné užívají vlastní umělecké formy a dotvrzují tím správnost našich předpokladů. Proto dnes se po většině pomalu vyrovnává rozdíl uměleckých forem mezi městem a venkovem a přepis nevyžaduje tak dlouhého času, jako dříve, poněvadž náš venkov je už schopnější akceptovat tvary v jejich slohové podobě; lidové umění je pak nahrazováno slohovým uměním umělecké provincie, uměním periferie od slohového centra značně vzdálené a vyznačující se nikoli již vlastní invencí, přirozeným vkusem a odlišnými vlastnostmi cítění a reprodukce, jež byly přednostmi lidové tvorby a nárok na titul „umění" jí opravňovaly, nýbrž jen znaky negativními, hrubostí, primitivností a nedostatkem školení. Tlak na příklad secese dnes už po venkově vymírá, se zpožděním jen asi dvacetiletým a nastupuje místo ní vliv dekorativních forem popřevratových, ornament půlobloučkovitý; avšak sílu vlivu dnešního umění, dosud nehotového a bez tradice, nelze měřili poměry barokními. Proto také vidíme, jak marné musí být všechny pokusy, jež chtějí uměle zase k životu vyvolati nové lidové umění nebo alespoň prodloužiti jeho bytí, když není k němu vnitřních příčin.

Konečně zbývá jen vysvětliti, proč tak dlouho vlastně trvalo, než jsme se dopracovali odpovědi na otázku původu a vlastnosti lidové tvorby? Příčinou byla chybně zvolená methoda studia: z běžného, povrchního dojmu a z určitého momentu vlasteneckého vytvořili jsme si náhled, že lidové umění je uměním národním, jen z lidu prýštícím, úplně samostatným a nezávis-