lým na umění stohovém, ba naopak, že je tomuto podkladem. Spojitost lidové formy s formou slohovou byla ale tak nápadná, že se nedala popříti; byla tedy vysvětlena tak, že sloh teprve z ní vyšel, zdokonaluje ji: „Když ne jinak, tedy musíme na lidové umění pohlížeti jako na primitivní umění každého jiného národa. Z primitivního umění teprve postupem doby a zkuše ností vznikla kultura vyšší a umění vysoké! Lidové umění není odpadkem vyšších kultur uměleckých, nýbrž podkladem a předchůdcem, z něhož se teprve ony vyšší vyvinuly", brání se ještě r. 1925 J. Vydra v „Lidovém stavitelství na Slovensku", str. 22.

26. Severní galerie v Tvrdošíně (Orava).

A jak prý se to s oním vznikem kultury vysoké opravdu má, možno viděti na specielním případu, který uvádí už r. 1907 Pavel Sochán v článku „Italská renaissance a slovenské ornamenty" v revui „Naše Slovensko".

Fakta uveřejněná pod tímto slibným titulem jsou velmi přesvědčivá: Benátčané (Buratto r. 1527, Zoppino r. 1530, Tagli-ente r. 1531, Pagan r. 1550, Serena r. 1564, Vecellio r. 1660) vydávají ornamentální vzorníky, z nichž jednotlivé prvky jsou příbuzné slovenskému lidovému umění; přesvědčivá však o samém opaku toho, než co chtěl dokázati autor: nejde tu o vliv existující už lidové ornamentiky slovenské na umění Italie prostě proto, že po celé 16. století není ještě po podobném slovenském ornamentu ani potuchy, nýbrž právě naopak, o působení italských renesačních motivů, podobnými vzorníky rozšiřovaných, na lidovou tvorbu.