Je vskutku nepochopitelno, k jak nepravděpodobným závěrům, mohlo se dojiti chybným rozborem na základě fakt úplně správných. Souhlasíme s Woermannem, který ve svém dějepise*) se zmiňuje o věčném putováni umělecké formy už od dob pradávných a praví:

Am ionischen Tempel des didymäisohen Apollon in Milet, an dem das ganze Altertum weitergebaut hatte, findet sich unter anderen Zieraten das uralte orientalische Motiv der zwei einander zugekehrten Flügelgreifen mit einem Kandelaber in der Mitte. Nach Rom verpflanzt, tritt es uns am Fries des Tempeis des Antonius und Paustina entgegen. In der Reniaissance-zeit taucht es z, B. an Federighis Loggia del Papa in Siena, wieder auf; von Siena aber brachte, wie Sokolowsky gezeigt hat, jener Giovanni Cini es mit nach Polen, um es in der Grabkapelle Sigismunds in Krakau zu verwerten." Tím však není ještě koloběh ukončen; na městských cechovních truhlách se tento ornament opakuje znovu a znovu, hrubne stále jak ve formě, tak i v technice provedení a stává se postupně majetkem lidu. Se-tkáváme-li se s ním na kruchtě dřevěného kostelíka v Tvrdo-šíně (obr. 26), nutno míti proto na paměti, že není tu počátek, nýbrž konec vývoje.

Toto separování projevů lidové činnosti od památek slohových mělo však i jiný osudný následek: památková ochrana, nečítajíc je proto v obor jí přidělený, nečinně pohlížela na jejich zánik. Je trochu pravdy ve výtce, kterou adresuje Vydra našim památkářům,**) že čistí a konservují kde jakého- sv.'Jana, že však nemají smyslu pro umění lidové. Zapomíná však, že nikoli jednostranná jich vídeňská výchova to byla, nýbrž právě romantická snaha našich milovníků všeho- „lidového", učiniti z lidového umění útvar samorostlý, národní ráže a kontrast proti internacionálnímu umění vysokému znamenající, jež způsobila tento nepatrný úřední zájem. Povede-li se nám tedy od-straniti tyto falešné předpoklady, pak nepropadnou památky lidové tvorby uměle zkonstruované theorii o jich méněcennosti, jak nám, kteří v nich vidíme -odlesk umění městského, bývá velmi trpce vyčítáno; naopak, budou stejně opatrovány jako památky monumentální, jsouce s nimiž, téhož původu.