Účes starých Slovanů.

V českém umění je dosti častým zvykem vyobrazovati staré Čechy a Slovany s vlasy po stranách do copů spletenými, tedy tak, že vedle vlasů kratších, splývajících volně na šíji, visí přes spánky dva delší copy dopředu. Tak vypadá český Přemysl na Národním divadle, tak vypadal Přemysl p. Štěpán-kův na jubilejní slavnosti sokolské,1) a tak byli slovanští muži zobrazováni Alšem, Myslbekem, A. Muchou, M. Benkou, J. Blažkem a snad i jinými.

Kdo to první zavedl do českého umění, nevím, a také mi na tom nezáleží. Mánes, pokud vím, toho ještě nemá. Zde chci jen poukázati na to, že tento charakteristický příznak starého Čecha a Slovana nemá dostatečného podkladu, ani v staré historii, ani v archaeologii, ba že obě nauky mluví spíše proti němu a umělci, kteří se ho drží, kteří jej reprodukují, předvádějí spíše něco neslovanského.

Podnětem k tomuto konstruovanému typu starého Slovana byl u nás asi zvyk, jenž se dosud zachoval na Slovensku, hlavně na Detvě a v jejím sousedství, kde staří lidé nosí po stranách hlavy cůpky, „kačky" zvané. Viděli jsme je na Národopisné výstavě v Praze in natura, v literatuře je to častěji doloženo a nosí se to dosud vedle vlastní Detvy na př. v novohradské Madačce a i v Skačanech u Valašské Belé podle informace dané mi prof. K. Chotkem. Je to tedy celkem omezeno jen na část Slovenska a nelze říci, že by to byl účes obecně slovenský.

Nositi takovéto copy po skráních jest však zvyk, doložený nejen ze Slovenska, nýbrž i z jiných končin slovanských.

Tak ho F. Volkov a dr. Zelenin vzpomínají v zemi Bojků v Karpatech a na jiných místech východní Haliče2) a ještě více dokladů, z části živých, poskytují severozápadní končiny Balkánského poloostrova a Posáví. Podle Tih. Ďorděviće3) byly dlouhé, častěji v copy spletené vlasy, t. zv. kuka, pletenica, n e p ч и н , cof (které ovšem spadaly za ušima na zátylí) ještě v XVIII. stol. běžným attributem v celém Srbsku až po Černou Horu4) a i v chorvatské Dalmácii a ve Vojenské hranici.