ehý, nerozšířený útvar slovesný uvádí se k S c'h u r 1 e - M u r 1 e švýcarské (t) s c h u r e n „tryskati, šumivě téci", vedle něhož je zase rozšířené sedmihradské (t) s c h u r e In „crčeti, řinouti se (na př. o dešti)" a ts'chorla přímo také „pršeti". Jinde ovšem totéž sloveso s vnitroslabičným -rl- nebo -lr- nebo i se spodobeným -1(1)- je běžné hlavně v dětské mluvě ve význ. našeho „čurat i"; jsou to zejména alpské a sudetské i přilehlé země nebo vzdálenější kolonie německé, kde se ozývá: v Tyro-lích (t) s c h u r 1 (e) n, v Korutanech t s c h ú r 1 n i s frazí a t schurl m a c h n, v sev. Čechách ťs c h u r e 1 n, t s c h o r e 1 n, v Lipsku s c h u r 1 e n, s c h o r 1 e n, e i n e n s c h o r 1 m a c h e h, vůbec v Sasku též s c h u 11 e n, v Rudohoří s c h u 1 r n, t s c h o r 1 n, t s c h u 1 n, v Slezsku s c h u r 1 e n a s c h i r 1 e n (s přehláskou, ale bez zaokrouhlení), ve Spišskú s c h i r 1 e n, ein s c h i r 1 o machen. Není pochyby, že tentýž zvukodobný základ, jenže bez rozšiřujícího -1- a vždycky s afrikátou č nebo c (é), nacházíme tolikéž v slovanštině a baltští ně, což sestavil již Berneker v svém Etym. Wb. pod heslem eura, eure t i. Sám zde vytýkám především charv.-srbské označení krocana (éúrak n. cur an), dále zcela obecný výraz pro šumné řinutí se vody paprskem nebo z úžiny neb štěrbiny (tak v hornolužickém citoslovci č u r, zpodstatnělém č u r a [č u r a] a slovese č u r a č [č u r a č, dolnoluž. c u r a á] vedle rozšířeného ćur kac a podstatného čuradlo „kropicí konev"; podobné jest naše eurkati a polské ciurkać, dále slezské č u r y m „cicourem" a polské ciurkiem „proudem", při čemž samo ci-cour jest zdvojenina význačná [srv. i doleji], mor. čur-6 e t „crčeti", č u r ú č e k „proud vody, krve", vých.-české [též sic] krev mu tekla n. pršelo čurkem, čůra m. „kdo se bryndá", slovenské čuric, čurkať, čurčať a č u r d ž a ť „zurčeti, hrčeti o vodě", č uro k, č'urok „pramen řeky", Č u r i d 1 o „tenký výtok vody, kohoutek, žlábek" atp. — k tomu se řadí ještě útvary jihoslovanské, z nichž vytýkam jen zdvojené bulharské чучуръ „vodotrysk, kohoutek, kohoutek u kašny" a sloveso чучуркамъ spolu s jednoduchým ч y p к a м ъ s význ. „zurčeti, bublati, crkati, pomalu téci"), konečně je zase sloveso jako označení „čurání" především u nás a u Slovinců, pak u Poláků totéž v citoslovném c z u r u r u „mingere" a u Lu-žičanů č u r k a č (zde zvláště o ženách a kravách „in einzelnen Absätzen pissen"). V baltštině uvádím podle Leskiena IF. 13, 192 litevské c z u r „Rieseln" a lotyšské č u r čur „Laut, Lauf des Wassers" a z množství sloves jenom lit. č iuré t i, c z u r v é n t i (též čirvénti atp.) „rieseln", lit. „č i ú r i, n t i a lot. č u r i n á t „harnen", konečně litevská subst. s príznačným odvoz, přítvorkem č i u r 1 i s a čiurůlis „Rieselwasser, okap". Souvislost německých a slovanských útvarů jest očivid-