Pomysl zmatku, který podmínil odstín právě uvedený („chátra" atd.), blížil se zajisté už představě „vzbouření, náhlého srocení a povstání" (srov. ostatně už hořejší maloruské mypybýpa atp., užívané jednak o bouři, jednak o neposedném člověku). Přímo tento odstín, ale duševního pobouření se týkající, jeví zcela zřetelně bav.-rakouské a švýcarské (tolikéž tyrolské) schür (r) i m u r (r) i nebo také jen schür r mu r r, oboje & muž. s významem „člověk prudký, prchlý, který snadno vzkypí" nebo „člověk přenáhlený, který jedná bez roizmyslu, větroplach". Slova ta jsou doložena v 17. stol. a vyložena „tur-bulentus, homo inquies, turbator"; podle Stielerova slovníku, vyšlého r. 1691 v Norimberce, pochází výraz ten prý od s c h e-reii a murren (!) a značí mimo „homo turbulentus" též „všeobecný zmatek, confusio rerum", k čemu všemu je poučnou paralelou poměr základního latinského turbo, -i n i s, m. „vířivá vichřice, vír" vedle stejně základního t u r b a f. „hřmotící množství v nepořádku, zmatek, vřava, množství (lidu)" k odvozeným slovům t u r b a r e „zmasti, vše pomíchati" a adj. turbulentus „zmatený, bouřlivý, nepokojný, vášnivý, buričský". K onomu s c h u r (r) m u r (r) se řadí zase zkrácené tyrolské s c h u r m m. „übereilter Mensch" ą, sloveso s c h u r-m e n a pak jen s c h u r m „übereilt handeln", dále švábske, jen první člen obsahující der s c hu r i „Brausekopf", adj. s c h u r i g (schürig) „přenáhlený" a zpodstatnělé s c h u r i a „ztřeštěný člověk".

Ještě dále z pomyslu zmatku odvozeno jest slovo nizoně-mecké s c h u r r - murr (s c h o r r - m o r r) m.; znamená sice též ještě „všeličo, ein Allerlei, míchanice, směs", ale zpravidla už „staré haraburdí, harampátí naházené páté přes deváté, vyřaděné nářadí, Gerumpel", neboť to sę již neuklízí a ponechává v nepořádku stále rostoucím. Z toho plyne konečně volnější užití slova vytčeného pro „věci bezcenné" a dokonce i abstraktní vnějšnosti a 'formality („bloße Förmlichkeiten und eitel Schurrmur r").

Avšak nejen vzkypělý jednotlivec nebo dav, taktéž sama šumivá tekutina, tedy patrně již přírodní kyselka a najisto uměle připravená „směs vína a kyselky" jmenují se v německých nářečích (pro franské nářečí je to doloženo z pol. 18. stol.) der nebo dnes spíše das Schurle-Murle (Schorle-Morle), tedy s nesporně význačným zde -rl-, kteréž dobře ono šumění a perlení karakterisuje. Je to zde 'zrovna tak účinný zvukodobný prostředek jako v příslušném prototypu hurlihu r li, vyznačující překotný spěch (o tom vík ještě níže). Nyní také teprv dokonale pochopíme, proč ve formulce, jíž se po študentskú připíjelo pěnivým, šumivým pivem, užito zrovna obou oněch souhlásek r + 1 (Curly Murly)12a). Jakožto jednodu-