ardenleier", což v množném čísle 'li u r d. i e a -g u r d i e s značilo dívčiny více méně žebravé (v Anglii prodávaly malá košťata, v Novém Yorku tančily ve veřejných místnostech). Skotské hirdy-girdy znamená vhodně „zmatený". Jinak Vládne typus h. burdy a jest mimo turecké, snad rovněž sem náležející adverbium orda-burda s významem arciť oslabeným „zde a tam", pokud vím, jediné, a to vydatně zastoupen v č e-š t i n ě: hurdy burdy „horem pádem, purzelnd, ripperapps", u Rosy hurdy burdy bure, „spadnouti s velikým hurtem, t. j. prudce a břmotně zároveň"19); v užití přeneseném mor. (u Místku) h u r d y b u r d y (Kott 6, 392a a Dod. 'k Bartošovi 32b) o rychlém mluvení nebo pracovaní, nebo pěkné lidové vazby poličské: bylo tam h u r d y b u r d y „zile" a h n e d j e hurdy burdy „zhorka nakvašen" (opět Kott 6, 1. c). Již u Rosy je ve výkladu znamenati na snadě jsoucí sdružení se slovem hurtem ze základu jistě jiného, vzatého z rytířského, turnajového termínu hurt „náraz".20) Proto v lidovém říkadle, jímž se počíná hra na barvy, ozývá se hurty-hurty! Kdo je? Čert. Co chce? Barvu. Jakou? (údaj Regálův u Kotta 6, 393a). Ale rjrávě proto, že zvláště tam, kde se ozývá skupina -rd- při základu hurd-, 'lze důvodně předpofcládati prvotné čistě zvu-kodobné slovo toho znění, obměníme svoje vlastní etymologie z r. 1916 strany českých (při burd- též polských) slov v ten rozum, že nastalo tu v době rytířské na snadě jsoucí změtení s termíny turnajovými, jednak s bu (h) u r d-> burd- (burt-) „náraz dvou jízdných šiků na sebe, rozbroj, spor atp.", jednak s hurt- „náraz, rychlé utkání, atp.". Ano lze se domnívat!, že teprve těmito kontaminacemi s běžnými výrazy teihdy životnými se posílilo postavení starobylých onomatopoilk v našem jazyce tak, že zrovna čeština si udržela význačné spojení hurdy burdy.

Obracíme se — jako dosud všude jinde — k týmž výrazům jednoduchým, užívaným o sobě. Sem bych zařadil především kymrické subst. hwrdd, komické hord „rána, beran, t. j. beranidlo" a kymr. sloveso hyrddu „strkati, útočiti", třeba by odvození gallského * u r t o- „beran, pahýl", nikoli však p rat v ar u Meyerem-Lübkem proponovaného * hůrtare „strkati" (odtud stfranc. h u r t e r, nfranc. h e u r t e r „strkati, udeřiti" a dále přejaté středo- a pak i novoanglické hurt [en] „poraniti, poškoditi", italské u r t a r e „strkati" a středohorno-německé h u r t e n „stoßend losrennen", což vše nás právě uvádí