II) kurii murli

s druhotvary jednak palatálním šurli murli, jednak smíšeným s I) kur i murli, jednak připodobněným k III) a IV) kurii burli ;

III) huri buri a

IV) hurli burli;

V) ku d 1 m u dl (k u 11 m u 11), též h u d 1 (i)-m u dl (i); VI) hudri hudri, pouhé opakovaní vedie variace hudri v u dri a hudri b u d r i (h u d r i m u d r i a pod.); VII) c h u r d (i) m u r d (i); VIII) hurdiburdi s druhotvarem hurdi gurdi a s obměnou IX) šurdi burdi.25a) Jak vidět, lze všecky tyto kategorie uvésti na základní vzorec ne-li jednoznačný, tedy přece takový, v němž společná základna jasně vyniká:

(1. slovo) Velár (palatál) + u + r (nebo skupina likvidová + i) (2. slovo) m (b, g) + rým k 1. slovu.

Veláry (zadopatrovými souhláskami) jsou tu zajisté k a ch (ch se nám objevilo v perštině a také švýcarské k se pronáší jako ch); hornoněmecké g, které se nám též mihlo, je slabé k. Dyšná hláska h značí tuto volný průchod dechu mluvidly, nastrojenými k výslovnosti zadní samohlásky u. Velár může býti zpa-latalisován, pošinut k přednímu patru nebo — podle dojmu sluchového — změkčen v š nebo tš, t. j. 6, Význačné jest u, které se někde (na př. v německém Schorle-Morle) střídá s o a palatalisací (přehláskou) přechází v ü a ztrátou zaokrou-hlenosti dokonce v i (na př. v něm. Kir e m i re); ve spojení s následujícím prostým r ladí ono u k představě pohybu rychlého zdola, tak jako by bylo jakýmsi svarabhaktim k ještě primitivnějšímu kr-, hr- (srov. i naše hr! hrr! jakožto výraz vzlétnutí zdola, což pak přeneseno také na letoru horkokrevnou, zlostnou: býti hned hr).

Důležitou úlohu mají skupiny likvidové, především sloučené r + 1; jak už dříve bylo doloženo, jest přitvořené 1 výrazem děje — zde tedy spěšného pohybu zdola — opětovaného, co se velmi dobře hodí lv označení přirozené kyselky vždy znovu vzkypující (Schorle M o r 1 e !) nebo k vylíčení stálého a při tom překotného spěchu (hurli burli), z něhož pak vyplývá í sdružený pojem zmatku. Naproti tomu skupiny, obsahující likvidu + d, mají podle povahy příslušné likvidy význam