rozdílný: mírnější 1 hodí se sice dobře k zobrazení zmatku (k u d 1 - m u d 1), ale nikterak k malebnému vystižení klopýta-vého, drkotajícího pohybu, jehož nasleduje zpravidla hřmotný pád (h udri hudri, h u r d i burd i). Pravého elementárního účinku zvukodobného dosahuje se tu arciť skorém všude teprve připojeným druhým se rýmujícím slovem, kteréž se proti prvnímu zadopatrově naladěnému slovu začíná zrovna naopak přední hláskou retnou (m, b, v) a jen výjimkou hláskou zase dyšnou h nebo velárním g.26) A ještě na jeden zvukový moment je tu upozorniti: to střídání dvou stejně vysokých vokálů (u, i) ve dvou slabikách po sobě jdoucích, z kterýchžto vokálů první je tvořen vzadu a druhý naopak napřed, zvučný to efekt, který v našich kategoriích tak příznačných jest v rýmovém slově ještě opakován a tím stupňován — toť vyjadřovací prostředek prostě, ale ku podivu dobře volený pro náznak spíše spěšné než volné, ale jistě několikrát opětované činnosti.

Tolik o zvukové stránce toho zajímavého zjevu. Co do povahy slovní jsou jednotlivé ty výrazy, vezmeme-li je samy o sobě, starobylými interjekcemi (toť stadium nejstarší), které však časem — ač-li vůbec — braly na sebe významy konkrétní nebo v přenesené platnosti dokonce abstraktní (stadia novější). To podařilo se nám nahoře prokázati zejména o prvních slovech našich kategorií. Další zvláštnost je ta, že mimo významy právě vytčené, později zhusta zatemnělé (srov. samo Curie Muri e), vyhledávají se v týchže slovích začasté výrazy a významy zcela jiné, které s původním cito- nebo, lépe řečeno, zvukoslovcem vůbec nesouvisely, nýbrž se jen zvukově s ním srovnávaly, ale jinak do našich kategorií ani nehodily (srov. perské churdä-murdä, kam se nehodí slovo m u r d ä s význ. „zemřelý", za to však zvukodobné lotyšské mur d i [-e], námi v poznámce 15a) uvedené). Podléhaly tedy ony originální výrazy všelijakým (i hláskovým) kontaminacím a změnám, jsouce po této stránce rozšiřovány, aby blednoucí význam jejich byl jasněji vytčen (na př. čury mury f u k !), anebo naopak zase kráceny (S c h u r r m u r r, s c h u r m e n) j nebo vůbec měněny, což se mohlo zvláště stati při přejímání do jiných jazyků (srov. výše franc. hurluberlu a hurlu-brelu, dále maďarské, po mém zdání rovněž přejaté herde-hurdi „větroplach"). Jeť přece známo, že ani interjekce se nevymykají z výpůjček z cizích jazyků (srov. naše o u ve j atp., které se mohlo jen na něm. půdě vyvinouti z ô w ё > o u we!).

Bylo řečeno, že rozbírané jazykové prostředky byly prosté, ony jsou však také, patrně na jistém primitivnějším osvětovém stupni, zcela přirozené. Důkaz vidím v tom, že se i mi-