mo okruh indoevropský vyškytají jednotlivé nám povědomé nebo jim na první poslech podobné typy; z dokladů uvádím jen ty, jež jsem u Č. Šercla, který si takových věcí („malebných zdvojených slov") všímal, našel ve spise „Z oboru jazykozpytu I (1883), totiž estonské š u r - š a r „rychle, naspěch"27) nebo šykli-mykli „šibalství, úskoky"28) a džagatajské huit-p u r t „velké namáhání", kterýžto poslední doklad (u Šercla 287) je pro naše hurdy burdy nad míru významný. Uzná-vati zde přejetí od západu nebo vůbec z indoevropštiny je nemožné, není tu spojovacích článků. Pročež nezbude než před-pokládati tuto původ našich kategorií ne-indoevropský, tedy spíše praevropský nebo ještě starší a širší, ale tak, že i perština jakožto jazyk indoevropský a árský čerpala ještě na evropské půdě nebo na rozhraní evropsko-asijském z téhož podkladu nebo substrátu.

Byla sice v. Wijkem v jeho nizozemském etym. slovníku pod heslem schorremorrie vyslovena domněnka, že vý-chodištěm aspoň tohoto výrazu (této naší kategorie) bylo perské š ú r - m ú r, které se prý přes slovanské a německé země dostalo až do Nizozemska. Avšak tomuto tvrzení odporuje, tuším, všecek náš dosavadní rozbor, a krom toho nelze mu při-svědčiti ještě z několika zvláštních důvodů. Jest sice pravda, že íránský a perský zoroastrismus měl kdysi dost hluboký vliv na náboženské představy a i výrazy slovanské, a totéž se snaží v nejnovější době dokázati Franz Rolf Schröder o náboženství germánském, prý rovněž dosti nepůvodním. Avšak nic nenasvědčuje tomu, že by zrovna naše shora vytčené kategorie a speciálně typus šury mury, ač byl prvotně interjekcionální a jistě také rázu kouzelnického, byly v nějaké spojitosti s vlivem učení Zarathuštrova; naopak, v per-štině a tím více v turečtině jsou zástupci našich kategorií,