mlýnem, jelikož stála v cestě nově zřízené silnici, dal přeistavěti ve zvětšeném měřítku a pod vlastním jeho vedením a dohledem provedena práce stylově tak přesně, že budí podiv. Oltárik v ní jest rovněž prací starých řezbářů podedvorských.

Jako ohnisko lidového působení uměleckého možno pova-žovati skupinu malířů, která se utvořila v městečku Vlachově Březí vlivem kultu zázračného obrazu P. Marie Svatodušské. Její obrázky, kopie originálu z Itálie přineseného prý zbožným poutníkem v 1. polovici 18. století a chovaného v kostelíčku svatého Ducha na vršku nad městem, byly hojně žádány od poutníků i v rodinách domácích a od každého, kdo se chtěl stěhovati do ciziny, jako památka na rodný domov kupovány. Proto pod obraz světice připojován byl i pohled na kopeček sv.-dušský, lipami posázený, s kostelíkem a řadou kapliček křížové cesty i se hřbitovem ve stínu lip se skrývajícím, někdy i s celým městečkem pod tím vším rozloženým. První, pokud známo, je maloval Fr. Mikule, po němž jako hlavní předmět výroby zvolil si je malíř Matěj Šrom, usedlý na domku č. 167. Vyráběny byly v různých velikostech již do zásoby a o poutích i procesích prodávány. Šrom maloval i velká plátna pro kočující panorámy, panoptika, jarmareční písničkáře, zobrazoval jim různé sensační události, bitvy a pod. Byl malířem kvalit jein prostředních.

Druhým soudobým malířem ze společnosti vlachobřezské byl František Matoušek, po otci i Kadlátko zvaný. Otec jeho byl hodinářem a vedle hodinářství tu a tam si zamaloval, syn po něm zdědil výtvarnícke nadání, jež ovšem školou nemohl zušlechtili. Byl široko známým malířem lidovým lepších kvalit, maloval hojně obrazů náboženských do kapliček i kostelů vesnických, obrazy na omítce do štítů domovních. Po Fr. Mikulovi vymaloval s Božkou na polovic v polychromu znovu křížovou cestu u sv. Ducha a na jiných místech. Své obrazy často komponoval a kopíroval-li dle malých tisků, nečinil tak mechanicky pomocí čtverečkové sítě, což zavrhoval, ale kreslil vše od ruky. Vědom si své dovednosti nazýval se na rozdíl od svých kolegů malířem akademickým, neb uměleckým. V kostele u sv. Vojtěcha (ve Lštění) podepsán jest na obraze křížové cesty „umělý malíř a řezbář". Řezal i ve dřevě, rámy na obrazy i sošky. Podobu dovedl dobře vystihnouti. Jednou znesvářil se se svým bratrem, a aby se mu pomstil, vymaloval Večeři Páně a věrnou bratrovu podobu dal Jidášovi. Zemřel ve vysokém stáří. B. 1906 žádá obec za podporu i uděluje se mu měsíčně 1 koruna a po roce na opětovnou žádost 2 K a bezplatný byt v chudobinci.

Nejlepší kvality umělecké projevil malíř Jam Boška, ještě žijící (* 1854). Vyučenec Matěje Šroma pracoval a doučil se u malíře pokojů J. Rennera ve Vodňanech i pozlacovaoství. Jako jeho předchůdci i on byl ve všech odborech činným, jako malíř „historický", náboženský i pokojový, malíř písma, řezbář i štafírník. Ze všech vrstevníků projevil poměrně ne j větší schopnost a smysl