byl soběstačný. Ovládal tesařství, jistý druh to truhlářství, dále Sítiavebnictví. Pořizoval si vše sám neb za pomoci ochotných sousedů. Proistý vnitřek jizby nepotřeboval žádného školení, žádných odborných znalostí. Jen obratných rukou, rozhledu ve výběru správného materiálu, také nebylo k tomu třeba žádných zvláštních, speciálních nástrojů, které se až později teprve' vyvinuly vývojem truhlářského řemesla. Lid zvykal si jen znenáhla ve svém vrozeném konservatismu na modernější výpravu svého obydlí součástmi, které činí domácnost útulnější, čistší, skladnější.

V jizbě byly původně 3 nejdůležitější kusy nábytkové; lůžko, stůl a lavice.

Lůžko v periodě malovaného nábytku bylo již na úrovni městského zařízení. V ranějším období bylo velmi primitivní. Prosté, ohrazené místo na podlaze v jizbě v bezprostřední blízkosti krbu — pece s rozloženou slamou, kusy starých částek oděvů- pokrývek, mohli bychom říci i hadrů — to bylo původní lůžko. Pokročilé stadium lůžka bylo- jakési podium šikmo mírně zvednuté u stěny v hlavách na trámcové konstrukci založené. Bylo to společné lůžko pro všechny členy rodiny mezi pecí a přilehlou bezokenni částí stěny. Ještě dnes najdeme tato pódiová lůžka leckde na Podkarpatské Rusi.

Tento druh pevně sroubených lůžek byl nepřenosný, poněvadž byl vytvořen pro určitý, omezený prostor v jizbě a tvořil se stěnami jaksi pevný celek. Na pryčnu rozložily se pokrývky, houně, které nahrazovaly peřiny. Ostatně i u nás leckde stačí pro vyspání senoi na půdě navrstvené, na kterém vytvoří si obyvatelé rychle lůžko rozprostřením nějaké pokrývky a kusu peřin; lůžko to zůstane i přes den neustláno.

Vznik lůžek v našich horských končinách možno klásti s přibližnou pravděpodobností asi do první poloviny 18. stol. Aspoň se dovídáme ze spisku, který napsal Anonymus,4) Denkwürdiger Aintiquarius des Elbstroms r. 1741 na str. 24, že tvrdá lavice neb rozložené seno objevují se zde ojediněle jako náhražky nejcen-nějších lůžek.

Postele byly velmi jednoduché, prosté i tehdy, kdy na se vzaly celkovou podobu dnes obvyklou. Bez jakékoliv ozdoby řezaných příměsků neb malování. Postel byla obyčejně pro dvě osoby idiimensována. Postranice i čela (pelesti) byly jednoduše konstruovány z ohoblovaných prken. Na pelestích lišta zešikmená. Sláma vyplňovala lože a celá velká krabice vyzdvižena nia špalcích neb primitivně seřízených nohách.

V době pozdější vznikla rozkládací (rozebírací) postel z, důvodů praktických (přenosnosti, snazší pohyblivosti) po mestskom způsobu. Byla to celá škála různě sestrojených a ozdo-