Selský interieur, jak jej známe z různých zpráv a jak jej můžeme ještě i dnes sledovati v končinách méně dotčených vlivem pokročilé kultury a civilisace, byl vždy skromný, pro-stinký. Zvláště tam, kde chudoba přirocly, odlehlé komunikace, nedostatek městského střediska byly nedostatečnými hybnými silami k zvýšení životní úrovně. Vnitřek jizby byl málo> členěný. Těžko lze zde generalisovati v tomto poměrně stručném přehledu selského vnitřního 'zařízení a nesnadno lze vésti přímočarou vývojovou linii. Vývoj nedál se vždy a všude stejně. V pokročilejších, zámožnějších osadách emancipoval se dříve bohatší majitel půdy a sitatku z kulturní zaostalosti než chudší sedlák, menší chałupnik neb docela podruh. Poblíž většího města — mám tu na mysli skutečná města, vypravená cechovním zřízením, s obchodními styky, šířily se nové formy rychlejším tempem zvláště tehdy, kdy sedlák přestal iskláněti hlavu pokorně před svým panstiviem a jeho úřednictvem a přestal se cítiti Členem nižší kasty. Byl to důležitý moment, který se pak projevoval zaienáMa i ve všech složkách kulturního života a v jeho formálních projevech.

Malovaný nábytek tvoří jen jakousi část, skupinu ve vývoji vnitřního zařízení selského příbytku na venkově. Jest značně pozdějšího data, nežli se všeobecně předpokládá. Jsou zde různé rozdíly, pokud běží o datování. Než to vyplývá právě z rozmanitých lokalit našich truhel, skříní a lůžek, ač i přesné hranice oblasti, kde nábytek vznikal, nelze vésti. Snad dosáhneme tohoto cíle tehdy, až budeme míti podrobný přehled produkce nábytkové a pečlivým srovnáním všech detailů i způsobu výzdoby a provedených prací vyvstane obraz přesných kontur, co komu a kam připsat! Připomínám již teď, že rozřešení této otázky není snadné, poněvadž nábytek se prodával o výročních trzích, jarmarcích. Truhlář rozvážel almary, truhly i na vzdálená místa, kde našly cizí výrobky svého napodobitele s většími nebo menšími obměnami nebo zase další podobné kusy se objednávaly.

Nábytkové kusy jsou dokumenty tvůrčí schopnosti jednotlivcovy. Jen individualita rozhoduje o vzhledu té které součásti vnitřního zařízení. Obdobu můžeme shiledati i v dnešním způsobu vnitřního zařizování i v městských domácnostech.

Lid, který si kupoval nový nábytek, srovnávající se s dobovými požadavky, nedbal na detaily, ale spokojoval se nanejvýš všeobecně vysloveným přáním o vzhledu nábytku. Vše ostatní ponechal truhláři, který podle svých odborných zkušeností, schopností a řemeslné dovednosti — a také cena vždy spolurozhodovala — vypracoval a ozdobil truhly, almary, kabřince, mis-níky a police, které zaraďujeme do lidového umění, ač lze správně mluviti jen o umění jednotlivců, kteří tvořili pro lid a jeho potřeby.

Lid původně nepotřeboval ve svých příbytcích zvláštního zařízení nábytkového. Sedlák dovedl si téměř vše sám vyrohiti,