tam odvážil se připojiti i svoje jméno. Na některých z jeho staveb čteme tu jméno ve Vlachově Březí i okolí dosud známé, patřící osobě pro její rázovitou povahu dodnes z paměti nevyhynulé. Tvůrcem tím byl Jakub Bursa, svého času široko hledaný mistr zednický. Tím, že učinil tak na dvou, třech nej-typičtějších ukázkách svých prací, určil do značné míry a jistoty i původ celé řady jiných výtvarů, jež z jeho ruky vyšly a nesou na sobě tentýž charakter, tytéž známky ducha i výrazu jeho.

Jakub Bursa narodil se v Dol. Nakvasovicích v soud. okresu volyňském 21. čce roku 1813. Otec jeho Jan, měl zde přístav-nickou chalupu č. 17, poddanstvím patřící k panství vlacho-březskému. Bylyť Nakvasovice z části pod dubskou, z části pod vlachobřezskou vrchností. Otec, zedník, vedle nějakého políčka živil se v létě hlavně řemeslem, za nímž chodil, jako všichni jeho druzi, do světa. Řemeslu svému vyučil i dva své syny, Jakuba a Jana. Školního vzdělání nenabyli žádný z nich velkého, jednak domácí povinnosti dětí rodin venkovských, jednak vzdálená škola ve Vlachově Březí nepřispívaly valně k pilné docházce za vzděláním. Jakub přijat do cechu zednického ve Vlachově Březí, do malého pořádku jeho, v němž soustředěni byli tovaryši, r. 1831 a složil tu „příjemného" 2 fl. Tak nám praví cechovní zápisy, jež v rodině jejich posud se zachovaly. Druhý, Jan, byl též dovedným zedníkem. Třetí syn, Tomáš, byl tesařem a rovněž v těch letech členem malého pořádku zednického a tesařského. Rodina Bursu, dodnes ve VI. Březí a okolí usedlá, patřila celá stavebním řemeslům. Co Bursa, to zedník a často velmi dovedný. Jakub pracoval nad to jako mladý tovaryš ve světě a teprve po roce 1840 objevují se jeho stavby ve vlastní domovině, kde počíná se ihned jeho individualita objevovati.

Práce z mladých let Bursových jsou osobitě nejzajíma-vější. Neumělou sice rukou vytváří si jako mladý tovaryš svoje skladby, zpívá si svoji píseň, vytrysklou z bujné fantasie, komposičními zákony a formulemi nepoutané. Dílo, jímž se chce pochlubiti jako novým, posud zde nebývalým, jest mu radostí a vlastním požitkem. V této osobitosti teprve stáří ho umírňuje, v jeho výtvorech z let 50. a 60tých objevuje se již klid, umírně-nost a také i zkušenost. Píseň jeho, ornament a plošná výzdoba, v maltě prováděná, již ho přechází, a on obrací všechnu pozornost více na celkovou formu. Chce docíliti dojmu krásy více jen rozvrhem celku a úměrností jednotlivých částí k němu.

Ozdobné výtvory stavitelské, které nacházíme od něho ve štítech statků z let 40—50tých, tedy z doby jeho mladé tvořivosti, zdají se býti a jsou asi kusy mistrovskými, jimiž si mladý tovaryš dovedl získati jména a které mu také přispěly, že dosáhl i mistrovství. Stav se mistrem zednickým nemohl pak se více tolik zaneprazduovati podrobnostmi, hravými okrasami, zaměstnán jsa více dozorem na stavby, a tu již veselá nálada v díle, rozmarné nápady, hříčky mladých let ho přešly. Odtud