nových forem stávalo se v jeho praxi více formální než tektonické, více dekorativní než konstruktivní.

Vytkl jsem si za úkol vyzdvihnouti tento směr venkovského stavitelství, jak se jevil v okolí městečka a sídla panství Vlachova Březí ve své odlišnosti výzdoby selského domu od sousedního Volyňska, Vimperska a Netolická, hlavně v obvodu bývalého panství toho. Počátek doby, kdy začalo se tu stavětí ve způsobu slohů městských, spadá asi do prvních let čtyřicátých min. stol. a doba rozkvětu vyvrcholuje před lety šedesátými. Přišel sem do hornatějších částí kraje způsob ten dosti pozdě.

Sledujme tedy ráz, jaký vzaly na sebe venkovské osady zde na podhůří šumavském, ve kterém trvaly nezměněně až do nedávné minulosti.

Kdo cizí přišed v krajinu, procházel se po návsích a všímal si pozorněji rázu a výstavnosti selských gruntů či živností, jak se zde říká, shledal mezi stavbami jich různost až nápadnou. Mezi mnohými staršími, ještě doskovými objeví se jednotlivci, vynikající zvláštní výzdobností a úpravou. Dostaví se tu dojem, jako by mezi selský, prvousedlý lid přišel a usadil se pán, malý šlechtic s mravem a strojem městským a, živ j'sa v novém tom světě společným životem, přijal na sebe cosi domácího, přizpůsobiv se v mnohém poměrům venkovského prostého života. Přijal v tomto prostředí nelíčenou prostotu lidu i rozmar jeho, při tom ztratil však mnohé z přesností svého zjevu э bývalé od-měřenosti své. Spatříme tu totiž vedle většiny starodávných v každé vesnici dvě, tři stavby, jež vymykajíce se z povšechné jednoduchosti ostatních, vyznačují se nejen umělými obrysy svých štítů, slohově upravených, jakoby z města, neb panského zámku sem přinesených, ale odlišují se i výzdobou jejich vnitřních polí a ploch, prostou vší nadsmyslné umelosti, však přes to procítěnou vkusem lidovým. Poznáme v těchto formách z části renesanci, z části barok s rokokovými tretkami, vše prvky, jak si je zedník v cizině zvandrovalý v paměti domů přinesl, slohy zbavené všech přísných pravidel tektoniky, prošlé vkusem a tvorbou venkovského výtvarníka.

Málokdy podařilo se u našich staveb venkovských, poněkud uměleckostí se vyznačujících, ať dvorců nebo zvonic, kapliček nebo božích mučení, dozvěděti se osobnosti a jména tvůrce neb stavitele. Se smrtí jeho zanikne obyčejně i veškerá naň pamět a výtvory jeho ducha stojí tu jako bezejmenní potomci neznámého otce. Nevíme a marně hádáme, komu máme děkovati za díla často plně umělecké ceny vnitřní. Stojí tu neurčena, podobna zcela písni národní, neví se, kdo ji složil, ale zpívá se, aniž se kdo doptá jejího skladatele. Avšak tvůrce těchto význačných staveb, rozložených na území bývalého panství vlachobřezského, projevil se potomkům nejen svou vlastností, jež nutila ho vypravovati v napsané legendě o vzniku stavby a jejím nákladníku, ale i o jejím skromném tvůrci tím, že tu a