Ze soupisu získáváme také několik dat pro poznání fajansové produkce olomoucké, která si již velmi naléhavě žádá důkladnějšího osvětlení. Poznáváme toufarského mistra Františka Witka ve funkci poručníka dětí bučovského toufar. tovaryše Ondřeje Vážanského, bratra vyškov. a později litomyšl-ského toufar. mistra Jana Vážanského, pak Františka Vybírala, který se poč. 19. století hodlal přestěhovati do Vyškova, pak toufar. mistra Jana M a s a ř í k a, s jehož dcerou se r. 1769 oženil vyškovský toufar Šimon Janoš ml., pak ještě V á c 1 a v a S č h e ŕ e r a, který byl ženat s vdovou po Janu Ma-saříkovi. Z Olomouce byl původem toufarský tovaryš František Bednařík, zaměstnaný ve Vvškově v době kolem roku 1829.

Na vztahy Vyškova k Prostějovu a k jeho výrobě fajansového nádobí ukazují sňatky vyškovských toufarů J. J. F i-šera a Ignáce Rieht r a s prostějovskými ženami. Snad nebude zbytečno připomenouti, že z tohoto města pocházela rodina vyškov. toufarů M a c h a ň ů a že se zde narodil tovaryš Josef Svoboda, pracující pak ve Vyškově kolem r. 1829, a tov. Ant. Bumbík.

Jeden ze zmíněných Machaňů, Antonín M a c h a ň, syn Václava Machaňa, usadil se jako toufar ve Valašském Meziříčí, odkud a z blízkého Krásna pocházeli pozdější vyškov. toufaři tovaryši František Witek a Cyril Holešovský, pracující po dlouhá leta ve Vyškově.

Vzájemné vztahy mezi Vyškovem a Znojmem dokládá jmsobení Karla Skalického ml. u znojem, toufara Jana Horáka a pak sňatek znojem, toufara Jana Slováka s vdovou po vyškov. toufarů Isidoru Machainovi.

Podrobnějšího šetření vyžádá si také výroba fajansí v K r á-lověPoliu Brna, kde byl od r. 1796 usazen jako toufar. mistr František Beneděla, působivší před tím v Brodku u Nezamyslic. Jak jeho otec, Josef Beneděla (rodem z II u-lína), tak také i jeho syn, Jan Beneděl a, pracovali jako tovaryši ve Vyškově a posledně jmenovaný také nějaký čas v Kobeřicích u Brodku. Z tohoto města pocházeli a v něm se patrně toufar. řemeslu vyučili Josef Kašpar aVáclav Švábský, pracující v 1. pol. 19. století ve vyškovských toufarnách.

Jména: František Zavřel a Jakub Zelinka ukazují na vztahy Vyškova k Velké Bíteši, právě tak jako jméno tovaryšů Hejtmánků k Ivančicím.

Konečně poznáváme úplně neznámá místa fajansové výroby, tak Rostěnice u Vyškova a Popelin (Telečský okres), v nichž působil vyškovský toufarský mistr Rudolf Čamek, a pak Drahotuše, kde je dosvědčen v 2. pol. 19. stol. jako toufarník Jan Zikmund, jehož syn stejného jména pracoval jako tovaryš ve Vyškově.