Jan Patrman ml. zemřel 5. února 1868 v městě v č. 43. V r. 1838 byl u něho tovaryšem Frant. Zavřel, pozdější toufarský mistr ve Velké Bíteši (B 2).

Paterman Josef, bratr předešlého, narodil se 27. února 1807. V r. 1828 (5. srpna) zažádal u magistrátu o občan, a mistrov. právo (A 23). V žádosti píše, že se vyučil u svého otce, že byl v cizině, odkudž se však pro nedostatek peněz musel vrátit, vandr si pak odbyl tím způsobem, že pracoval po 7 let v místě, a konečně, že je majitelem domu č. 78 na předměstí (získal jej koupí 3. srpna 1828). Cech jeho žádost doporučil a tak ji magistrát vyřídil příznivě (16. srpna 1828). V r. 1831 (1. května) se oženil s Veronikou, dcerou Jos. Smejkala, řezníka ve Vyškově. Svůj dům č. 66, koupený 20. ledna 1831, vyměnil r. 1837 (1. března) za dům č. 67, jehož majitelem byl jeho bratr, Jan Patrman ml. Tento dům mu byl 18. srpna 1848 prodán v dražbě a koupil jej vrchnostenský sládek vyškovský, Ant. Klaus (G 1). V r. 1852 je Josef Paterman již pouhým tovaryšem Ignáce Richtra, u něhož je také v č. 67 bytem (IX.). Zemřel 24. prosince 1877.

Pernica Frant, st., syn vyškovského obchodníka Petra Pernice, narodil se 30. září 1799. R. 1819 (8. října) obdržel po otci dům č. 73 v ulici „Na cihelní". Jako vyučený,'s odbytým vandrem a jako majitel předměstského domu podal si 27. dubna 1820 žádost o přiznání občan, a mistrov. práva, která byla magistrátem 1. září 1820 příznivě vyřízena (A 20). Pak se 4. listo-padu 1821 oženil s Klárou Michálkovou, dcerou Havla Michálka z Vyškova. Měl 8 dětí, z nichž František a Josef se stali rovněž toufary. V r. 1833 a také r. 1835 pracoval s tovaryšem (VIII.). 14. září 1838 koupil za 400 zl. druhý dům č. 77 v téže ulici od Matyáše Richtra. R. 1845 postoupil svůj dům č. 73 svému nej-staršímu. synovi Františkovi, který se toho roku stal toufarským mistrem. Sám si ponechal dům č. 77, v němž také 20. března 1848 zemřel. Vdova vedla živnost dále až do r. 1861, kdy se stal toufarským mistrem také druhý syn Josef.

Pernica František ml., syn předešlého, narodil se 29. ledna 1823. Vyučil se toufarskému řemeslu u svého otce, u něhož též po 5 let pracoval jako tovaryš a 15. července 1843 si podal žádost k magistrátu o mistrovství. Magistrát ji předložil cechu k vyjádření, jež vyznělo v ten smysl, že cech je ochoten Pernicu přijati za mistra a inkorporovati, pakli se podrobí předpisům, ustanoveným cechovními generaliemi. Magistrát pak vyzval Frant. Pernicu, aby se u cechu přihlásil. Když tak učinil, byly mu uloženy dvě podmínky: jednak aby zaplatil vtělovací poplatek 50 zl., jednak aby předložil mistrovský kus. Proti tomu odvolal se Pernica (15. září 1844) magistrátu, jejž upozorňuje ha protizákonnou výši jjoplatku a připomíná, že řemeslo toufarské jé svobodnou .živností, takže mu nepřísluší předkládati mistrovský kus, a žádá, aby magistrát zakročil..Úřad znovu postupuje jeho odvolání cechu s upozorněním na guberniální výnos z 12. června 1841 a na článek XXXI. generálních cechovních artikulů

Národopisný Věstník XXIV. 12