z 5. ledna 1739. Cech (9. listop. 1844) odpovídá, že se nemíní stavětí proti vysokým předpisům, které uchazeče o mistrovství tou-farské živnosti osvobozují od mistrovské zkoušky a ode všech jiných náležitostí, obává se však, že takový postup může míti za následek obecnou újmu. Není přece předepsáno, že cech musí přijmouti za mistra tovaryše, o němž není přesvědčen, že má postačující znalosti k provozování řemesla. A tu je nucen pozna-menati, že u řemesla toufarského nejde jen o to, aby řemeslník vyrobil nádoby ze syrové hlíny, nýbrž hlavní jest zde vypálení nádob. Při tomto řemesle, jak zkušenost ukazuje, je hlavní věcí dovést říditi oheň resp. pec na vypalování nádob. To znamená: vypalující musí vědět, kdy má žár v peci stlumiti a kdy zase mu má dáti volný průchod. Kdo se v tom nevyzná, nebo nemá náležitých zkušeností, snadno může způsobiti neštěstí, jak se již několikráte zde (ve V.) přihodilo a to i zkušeným mistrům. Což teprve nějakému, nezkoušenému uchazeči mistrovství, který se sice vyučil, avšak u svého otce, jenž jej k tomu ještě předčasně prohlásil tovaryšem, pouze proto, aby mu to dělalo čest. Jest proto třeba, aby se uchazeč o mistrovství Fr. P. podrobil mistrov. zkoušce (A 31). Jak se Pernicova záležitost vyvíjela dále, nevíme. Je jisto, že již r. 1845 byl mistrem. Následujícího roku (8. června 1846) se oženil s Marií, dcerou Karla Svobody, tkalce ve Vyškově. Při svatbě je již nazýván „Krůgel-machrem" v č. 73 a téhož roku (8. října) mu otec postoupil dům č. 73. Zemřel 25. listopadu 1879!

Pernica Josef, syn Frant. Pernice st., narodil se 8. července 1839. Roku 1861 obdržel od matky dům čís. 77. a rok nato — '3. června — se oženil s Janou Frankovou z Vyškova: zde již je zván „Krůgelmachermeister". Zemřel 19. prosince 1902. •

Pilc Karel narodil se asi r. 1765, nikoliv však ve Vyškově. R. 1790 (9. srpna) koupil dům č. 62 „Na cihelně" po zemřelém toufarů Josefu Witovi za 600 zl. (E 7) a téhož roku (7. září) se oženil s Marií, dcerou toufara Václava Machaňa. Je zde zván mistrem v č. 62. V r. 1795 prodal dům č. 62 Janu Burianovi a sám si koupil dům č. 124 na předměstí. Od r. 1800 asi neprovozoval živnost, protože není v daňových předpisech uváděn (IV., V.). Zemřel 26. března 1806 v čís. 123.

Ploza Ignác pocházel z Kutné Hory. První zprávu o něm máme z r. 1797, kdy byl přijat do cechu kutnohorských hrnčířů jako mistr toufarský (srovnej E. Leminger, Uměl. řemeslo v Kutné Hoře, Praha 1926 str. 188). Roku 1802 přestěhoval se ■do Vyškova a 21. června si podal k magistrátu žádost, aby mu dovolil provozovati živnost (A 9). Praví zde, že je místním rodákem (nebyla to pravda), dále, že je vyučeným toufarem a že se chce oženiti s vdovou po toufarském mistru Václavu Ma-chaňovi, jíž patrně vedl živnost. Cech je ochoten, přijmouti jej za mistra, bude jen třeba, aby magistrát zažádal o jeho propuštění u dosavadní jeho vrchnosti (roz. kutnohorské). Magistrát se vším souhlasil (25. června 1802). Brzy na to 3. října 1802 se