21 let. Jako obvykle, byla i jeho žádost postoupena cechu k vyjádření. Cech je ochoten přijmouti Josefa Štroblíka za mistra za těchto podmínek: 1. aby mu otec (Antonín Štroblík) postoupil dům na předměstí, 2. aby otci nebylo dovoleno, kdyby chtěl jinde provozovati živnost a 3. aby v domě nebylo pro nebezpečí požáru dovoleno stavětí druhou pec. Zdá se, že magistrát o těchto podmínkách mnoho neuvažoval a 7. listopadu 1828 obě práva za obvyklých podmínek (mistrovská zkouška a pod.) udělil. Josef Štroblík se skutečně stal téhož roku (25. října) majitelem otcov, domku čís. 63, jejž však po 4 letech prodal svému bratru Antonínovi. Pak o něm není zpráv.

Štroblík Alois, syn toufara Františka Štroblíka, nar. 28. června 1826. Oženil se 30. ledna 1853 s Marií, dcerou Vavřince Pernice, kočího ve Vyškově. Teprve však 1. července 1860 se stal majitelem domu čís. 70. a patrně též mistrem. Zemřel 10. října 1895, když již delší dobu (asi od r. 1885) neprovozoval živnost.

Valla Jan (alias Mik) je doložen pro Vyškov pod jménem Mik již roku 1734, kdy mu 2. května zemřel syn Jiří, jehož narození není v matrice zapsáno. Roku 1738 koupil od obce dům čís. 67. „Na cihelní". Zemřel 14. března 1742 ve věku 40 let. Při zápisu domku je v purkrechtních knihách označován jako „taufar".

Vážanský Jan pocházel z Bučovic. V roce 1786 přestěhoval se do Vyškova, kde si koupil dům čís. 62. „Na cihelně" a stal se mistrem. Protože ke koupi domu potřeboval peníze, půjčil mu jeho bratr Ondřej Vážanský, toufarský tovaryš v Bučovicích (zemřel zde 28. února 1787) 11 zl., které mu zbyly z podílu po otci. Když pak jeho bratr zemřel, zanechav dvě nezletilé děti, žádal jej poručník těchto, František W i t t e k, toufarský mistr v Olomouci, o vrácení vypůjčených 11 zl. Vrátil je však teprve, když byl Fr. Witkem zažalován počátkem roku 1798 (B 3). V roce 1786 (25. července) se ve Vyškově oženil s Mariannou Otavkovou v čís. 62 ve věku 23 let; svědky byli Jan Čamek a Frant. Prokš. Ve Vyškově se dlouho nezdržel. Již 5. října 1789 prodal svůj domek č. 62. vyškovskému toufaru Josefu Witovi za 590 zl. Při tom si vymínil, že až do velikonoc r. 1790 bude v domě bydleti a provozovati řemeslo. Když poplatil všechny dluhy, zbylo mu celkem 74 zl. 12 kr. Odstěhoval se do Litomyšle a usadil se tam jako toufarský mistr. Dovídáme se to z potvrzenky příjmu 5 zl., které byl nucen dodatečně cechu zaplatiti za přijetí do cechu. Praví se zde: „So sich derselbe (Vážanský) zu Leutomischel in Böhmen sässhaft befindet" (E 7). Zde, v Litomyšli, měl Jan Vážanský svou dílnu na Dolním předměstí (v roce 1792 v čís. 72, téhož roku později v čís. 65, v roce 1799 v čís. 56). V roce 1810 jest již hrnčířem (před tím „toufarník") v čís. 468 Dol. předměstí. Zemřel 13. února 1841 v městě v čís. 123; to již asi neprovozoval hrnčířskou živnost (podle lask. sdělení p. řed. J. F. Svobody).

Vybíral František, toufarský mistr v Olomouci, podal si k vyškovskému magistrátu dne 9. března 1808 žádost o přiznání