mistrovského práva a povolení volného provozování toufarské živnosti. Žádost odůvodňuje tím, že koupil od toufar. mistra Antonína Štroblíka jeho dům čís. 63 „Na cihelně" a pak tím, že je již toufarským mistrem v Olomouci. Magistrát postoupil jeho žádost cechu, jenž odpověděl, že sice nenamítá ničeho proti přijetí Fr. Vybírala za mistra, jen Antonínu Štroblíkovi budiž zamezeno, aby v budoucnosti zase neprovedl takový prodej toufarského domku bez vědomí cechu, protože se tím ke škodě synů toufarských mistrů dostávají do místa cizí toufaři. 1. dubna 1808 uděluje magistrát Františku Vybíralovi občanské a mistrovské právo, má však jen dodatečně předložití vysvědčení olomuckého magistrátu o své zachovalosti. A pak se má, obrátiti na cech se žádostí o vtělení (A 13). — Případ. Fr. Vybírala je doposud velmi nejasný: pozemkové knihy nevědí o prodeji domku čís. 63. ničeho a také v matrikách není o Vybíralovi zpráv.

Wita Josef, narodil se 14. února 1739 v Bučovicích. Byl dvakráte ženat, po druhé s Marií Šubrtovou z Bučovic. Zachovala se svatební smlouva, datovaná 27. července 1783 v Bučovicích (C 2). 5. října 1789 koupil od toufara Jana Vážanského ve Vyškově domek č. 62. „Na cihelně". 27. října 1789 si zažádal u magistrátu o občanské a mistrovské právo, jež mu magistrát udělil 30. října t. r. (A 4). Nedlouho na to však zemřel (26. prosince 1789) v čís. 62.

Wita Filip, bratr předešlého, narodil se 8. dubna 1749 v Bučovicích. Byl tovaryšem u vyškovského toufara Jana Rybáře a po jeho smrti (1766) vedl vdově živnost. Roku 1768 prodala mu vdova Anna Rybářova, poznovu se provdavší (za mydláře Wrie-gera), svůj domek čís. 160 na předměstí i s celým toufarským zařízením. Po tahanicích s cechem stal se Wita mistrem roku 1768 (29. října). To mu bylo teprve devatenáct let. 29. ledna r. 1771 oženil se v Bučovicích s Terezií, dcerou bučov. toufara Antonína Pruka, Po druhé se oženil s Rozálií Panáčkovou asi roku 1795 ('mimo Vyškov). S oběma manželkami měl celkem 18 dětí. Dva jeho synové byli toufarskými tovaryši ve Vyškově. Zemřel 13. března 1802 ve Vyškově v čísle 161. na předměstí. Byl tak zadlužen, že ani licitace všeho majetku nestačila na úhradu všech pohledávek, při čemž řada věřitelů, mezi nimi také vyškovští toufaři Jan Burian (43 zl. 30 kr. za olovo), Jiří Fišer (6 zl.) a Jan Čamek (11 zl. za olovo) vyšla naprázdno (E 3). Poslední dobu před smrtí Wita neprovozoval toufarské živnosti, nýbrž pracoval jako tovaryš, ,tak r. 1801 u mistra Jana Buriána (IV.).

Zelinka Jakub vyučil se toufarskému řemeslu u mistra Jana Čamka ve Vyškově (VI.), r. 1802 byl již tovaryšem u téhož (IV.). Pak pobyl nějaký čas ve světě a po návratu do Vyškova vedl vdově po toufar. mistru Janu Burianovi (zemř. 1806) živnost. Když se rozhodl, že se s ní ožení, podal si žádost o mistrovství, v níž uvádí, že se ve Vyškově řádně vyučil, že po šest let — to poněkud nadsadil — pracoval ve světě a že za tu dobu se tak zdokonalil v práci, že skutečně může být mistrem. Co je zaměstnán