postaví k paláci most; po svatbě most zmizí. Hoch postaví nový palác. Odtud dál zapomněl vypravěč děj a nesmyslně vymýšlí: hoch jde do světa, ožení se s jinou, po létech si vzpomene ve snu na první ženu a vrátí se k ní. Po čtyřech měsících má sen, aby šel do světa.

28. Věrná žena. G. Paris, Romania 1903, „La gageure". (Srv. č. 8. Viz V. Tille: Polívkovy studie č. 206 E.) — Kupec potká nahou dívku, vezme si ji. Jede na cestu, žid se s ním vsadí o celé jmění, že jeho ženu svede. Jede k ní, potká žeb-račku, která mu radí, aby j i, žebračku, skryl do kufru, a dal si od kupcove schovat kufr do její ložnice. Vypravěč nechápe úklad (že žid má být schován v kufru a žebrácká má prosit paní, aby schovala kufr v ložnici.) Vypravěč říká, že žid přenocuj© v kupcově domě, slídí za paní, vezme jí naušnice> a všimne si znaménka na těle. Přesvědčí kupce, kupec zapudí ženu, žena v mužských šatech slouží, stane se jenerałem, přijde do města, dá se muži poznat.

29. Čertovy smlouvy (KHM III. s. 363.) Pán řekne, aby pole, ničené vrabci, vzal čert, čert si je hlídá. Přijde baba, tvrdí, že pole je její. Domluví se, že jednou bude mít jeden vrch, druhý spodek, po druhé naopak. Čert má spodek pšenice, u brambor má baba brambory, čert písek pod nimi (vypravěč se tu plete), u řípy má čert vrch, u švestek má baba, co je navrch, čert pecky; když jedí polévku, jí baba knedlíčky (navrch), čert vodu. Když čert nechce babu opustit, vyžene ho baba smraděni.

30. Sedlák koupí od cikánů kradené koně, prodá je se ztrátou, pak koupí opět od zloděje panské koně, zavede si je domů. Vypravěč zapomněl asi, co chtěl povídat.

V oddílu písní poslední dvě čísla přednesl J. Čoron. Sběratel ho podezírá, že si je improvisoval. Č. 100, o otci s třemi dcerami, z nichž jedna jde z bídy do světa a otec za ní posílá druhou, je asi improvisováno. Č. 99 je však nepochopená látka o ženichovi v studni (KHM č. 1).

Nemocná matka má sen, že ji uzdraví voda jedné studánky. Pošle nejmladší ze tří dcer pro vodu, ale u studně se objeví netvor, jenž brání dívce nabrat vody, dokud mu neslíbí, že si ho vezme. Dívka se jde radit s matkou, matka jí přikáže složit slib. Dcera poslechne, uzdraví matku, odejde do světa. Čoron Konec písně zapomněl.

Celkem není v podání cikánů zvláštních látek, které by se vymykaly běžné evropské tradici. Obvyklé látky mají místy zajímavé podrobnosti (Variant Aladdínovy lampy, neb cesta pro lék k spící dívce), ale jsou většinou nejisté vypravovány a špatně memorovány, někdy i násilně spájeny. Ani v slohu není mnoho zvláštností. Vypravěč si vypomáhá s oblibou šablonami: o snu, jenž nařizuje, o víle, která se objeví jen tak, a mechani-sovanými časovými údaji. Po pěti, deseti, dvaceti letech je