str. 220
Posudky censorů byly pak odevzdány knižnímu censur-nímu úřadu, jenž uvědomil táborský krajský úřad o podstatě jejich. Celkem byl censurní úřad vůči knihtiskařům, aspoň v této době, dosti shovívavý, dovoluje většinou výprodej závadných výtisků.
Sledujeme-li obsahově vydanou literaturu v Jindř. Hradci, vidíme, že se mnoho od Turečkovy v Litomyšli a Korcový v Kutné Hoře neliší, což platí jak o světské, tak o náboženské produkci, a posuzujeme-li činnost censorů, vidíme, že je ovládána úplně duchem osvícenství, směřujícím proti vší pověře, nesnášelivosti a hlouposti lidské. Dobrovský, Procházka, Luná-ček a Ungar stojí tu v čele pokroku a nové osvěty.
Za čtrnácté, jdu-li pro vodu aneb kdykoliv se s ní umývám, tedy rozjímám, kterak jsou Krista Pána skrze potok Cedron táhli a kterak Pilát své ruce umýval, činíce se nevinným smrti Ježíšovy.
Za patnácté, kdykoli nože potřebuji, pokaždé vzpomínám na ukrutné kopí, kterýmž svatý bok Pána Ježíše proklán byl, z něhož krev a voda se prýštila.
Za šestnácté, kdykoli polénko dříví na oheň položím, vždy při tom rozjímám, kterak v domě Kaifašovém Petr u ohně se zhříval a třikrát mistra svého Pána Ježíše zapřel, než kohout zakokrhal.
Za sedmnácté, když jídlo dávám na stůl, tedy připomínám sobě poslední večeři Páně, ustanovení ne.jsvětější svátosti těla a krve Krista Pána.
Za osmnácte, když nápoje užívám, tu sobě vzpomínám na ocet a žluč, kterouž jsou Krista Pána na kříži žízní se trápícího zlostní židé napájeli.
Za devatenácté, když nádobí me.ju, tedv prosím milého Boha, aby zc mně všecko smyti ráčil, což by se jemu nelíbilo a v této čistotě aby mne pro království nebeské uchoval.
Za dvacáté, když si stelu, peřiny přirovnávám, pamatuji na to, kterak jsou židé Spasitele mého k sloupu přivázali a bičovali.
Za, jedenmecítmé, když některého člověka zarmouceného spatřím, tedy prosím za něj Pána Boha: přitom také poznávám převeliké dobrodiní božské, které Pán Bůh mně prokázati ráčil a ráda bych útrpnosti a těžkosti všechněch bídných lidí nésti pomáhala, nebo vím, že má bída nic není proti bídě a nouzi jiných ubohých lidí.
Za dvamecítmé, to činím na každý den, když ležet, t. j. na odpočinutí se odebírám a se svláčím, tedy rozjímám, kterak jsou židé Krista Pána ne-milostivě před křížem z šatů jeho svláčeli, jež jsou jemu na jeho svatých ranách přischly, a tehdáž po třetí nevýslovné bolesti jeho obnovené byly.
Za třímecítmé, když se na lože kladu, tedy připomenu si, kterak jsou Pána a Spasitele mého velmi nemilostivě na kříž položili a tupými hřeby přibili.
Rozjímám sobě také, kterak se s mou milou dušičkou díti bude, když mé tělo posledně do hrobu položojí a zakopají.
Naposledy, odhodlaně vykonávám všecku práci mou, na památku a v rozjímání umučení Pána a Spasitele mého Ježíše Krista, přes celý den a kdykoliv co dělám, zásluhy jeho а rozličné přehořké trápení, které Kristus Pán pro mně hříšnou duši trpěti ráčil, sobě připomínám a rozjímám a podle toho se řídím.
|
|
