str. 219
Volk nicht hintergangen werde und andächtige Mönchsträume nicht für Evangelium halte).
Také v Nábožných písních křesťanských navrženy různé změny.
I protestantský Ruční kancionál vzbudil kritiku censorů. Podškrtali a žádali opravu zvláště na těch místech, která by mohla vyvolati nesnášelivá smýšlení nebo která se na tehdejší doby, kdy se protestante ani nestíhali a ani do ciziny vyháněli, nehodila. (Publ. fasc. 115/13/102, č. 25016/2294 z 6. VIII. 1786.)
„Bohabojná kuchařka" Hilgartnerova byla stejně odsouzená jako „Pobožná kuchařka" Turečkova v Litomyšli. Dobrovský by ji byl ještě připustil, aspoň k výprodeji, Procházka ji však zcela zamítl. Dobrovský mluví o blbostech, jež jsou v Kuchařce,1) Procházka odsuzuje ji však proto, že nechá spisovatel boha a anděly nesprávně souditi.
1) Srv. odstavec v Kuchařce, kdy vzpomíná na Boha a na Krista: Předně, když ráno z lože vstávám, prosím milého Pána Boha, aby mne tohoto dne od všelikého hříchu zachovati ráčil a aby byl začátek i konec všelikých prací a skutků mých.
Za druhé, když se oblacím, tedy přemýšlím sobě, kterak jsou židé Pána Krista v roucho pohanění oblekli.
Za třetí, když zástěru opasuji, tedy rozjímám sobě, kterak jsou Spasitele mého provazy bez milosti a nelítostivě svázali.
Za čtvrté, když se obouvám, tedy přemýšlím sobě, že Pán Bůh můj nikdy a žádný obuv na svých nohách neměl, avšak množství těžkých a krvavých kroků pro mne, hříšnou dívku, jiti a vykonati ráčil.
Za páté, když se čepím aneb pentlím, tehdáž myslím na onu trnovou korunu Krista Pána, která na jeho svatou hlavu vtlačena byla, skrz kosti až do mozku a zřetedlnice oka.
Za šesté, když si hlavu zavazuji, tedy pamatuji na šat, jímž jsou Pánu mému, Ježíši Kristu, nemilosrdní židé oči zavázali.
Za sedmé, když jdu na ranní kázání neb mši svatou, tedy přemýšlím, že slovo Boží, kteréž mi se od kněze předkládá a obětuje, jest pokrmem nesmrtelné duše mé, skrze něj mně i všechněm lidem hříchové odpuštěni jsou.
Za osmé, vím také, vyznávám a nezvratně věřím, že tělo a krev Pána a Spasitele našeho, Ježíše Krista, na dřevě kříže jednou obětované, jest dostatečná obět za mé i za všeho světa hříchy a nepravosti.
Za deváté, když se domů navracuji, tedy rozjímám, kterak jsou židé Krista Pána z jednoho domu do druhého velikým rouháním а posmíváním, bitím а trháním vedli.
Za desáté, když světnici metu, tedy přemýšlím, kterak jsou Krista Pána při jímání v zahradě Getsemanské na zem porazili a s ním nemilosrdně zacházeli.
Za jedenácté, když oheň rozdělávám aneb rozněcuji, tedy prosím Pána Boha, aby oheň své božské lásky ve mně roznítiti a věčně ku slávě své plá-polati popřál.
Za dvanácté, když jídlo neb hrnce k ohni přistavuji, tedy rozjímám sobě, kterak jsou židé u ohně stáli a svatý Petr Krista Pána třikráte zapřel, aby mne také Pán Bůh u prostřed zármutku a protivenstva zachovati a na mne očima velebnosti své milostivě pohlednouti, tak jak jest na sv. Petra vzhledl, mně všecky hříchy a provinění odpustiti ráčil.
Za třinácté, nesu-li dříví v náruči, tu přemýšlím, kterak jest pán a vykupitel můj kříž svůj přetěžký k smrti nésti a pod ním pětkrát na zem padnouti a klesnouti ráčil.
|
|
