str. 218
closloviiě takto: „Modlitební kniha, v níž se najde sotva zdravý lidský rozum, nemluvě o jiných vlastnostech dobré modlitební knihy. Moje nesměrodatná rada by byla, příměti nakladatele k tomu, aby ji buď dal celou od vhodného muže opraviti, nebo aby ji dal vůbec zcela nově napsati. Kalendárik liší se tu od obvyklého kalendáře a je přeplněn na místo svatých, jež ctí církev, mníšskymi světci, takže se zdá, že byly modlitby bývalým mnichem napsány. Kdyby censorové takové knihy dále propouštěli, bylo by docela po rozumném náboženství.1)
;. Duchovní poklad aneb katolické modlitby v 12° obsahovaly prý několik velice dobrých modliteb, ale také mnoho závadných (anstössig); k posledním patřily: 3 modlitby, jejichž síla prýštila z falešného zjevení, jehož prý se dostalo sv. Gertrudę (77); sedm radostí P. Marie (str. 102); obětování srdce jest zbož-nůstkářská hračka (frömmelnde Tändelei, str. 110); odpustky před obrazem sv. Anny (str. 113); modlitba k sv. Rösaiii (str. 120); modlitby sv. Gertrudy s falešnou přípovědí (str. 127) a j. Censor Procházka žádal aspoň přetisk archu Aal. 20., má-li se připustiti výprodej předloženého Pokladu.2)
Knížka „Vertrauensvolle Liebesseufzer" byla sice povolena, ale nový její přetisk zakázán. Nové vydání Čtení Nikodémovo zakázáno zeela všeobecně: „Je to směs pravdivých a užitečných, ale i nepravdivých a báječných povídek, které se tu vypravují obšírně se vší důvěrou a jsou vykládány za pravdivé. Ačkoli nejsou toho druhu, že by mohly míti škodlivé následky, neztratí přece veřejnost ničeho, když se další vydání tohoto výtahu z Kochemova Života Kristova nedovolí."3)
r Obsah knihy: „Nová pobožná knížka, obsahující v sobě otázky, které Kristus Pán..." (č. 15) jest podle censorů dobrý. Otázky, jež prý 121etý Kristus dával farizeům, jsou prý převzaty z některého apokryfického evangelia a nesmějí býti proto na titulním listě vydávány za pravé. Proto navrhuje Dobrovský titulní list takto: místo „které" — kterým podobné, jak někteří se domnívají... Také dodatek: „Nalezena v řeckým jazyku" musí odpadnouti, aby obyčejný lid nebyl obelstěn a nepokládal zbožné sny mnichů za evangelium (damit das gemeine
1) Ein Betbuch, worin kaum ein gesunder Menschenverstand anzutreffen, geschweige denn, andere Eigenschaften eines guten Betbuches. Mein unmaßgeblicher Rat wäre, den Verleger anzuhalten, daß er entweder von einem geschickten Manne durchgängig verbessern oder ein ganz neues verfertigen lasse. Der Kalender weicht von dem gemeinen Kalender beinahe ganz ab und ist anstatt der Heiligen, welche die Kirche verehrt, mit Mönchsheiligen angefüllt und das Betbuch selbst scheint von einem gewesenen Mönche zusammengetragen zu sein. Wenn die Censoren in Theologicis ferner dergleichen Betb.ücher billigen, so fahren die Verleger dabei gut, aber — gute Nacht, vernünftige Religion!
2) Einen Heiligen durch das Herz Jesu grüßen und ihm zur Vermehrung seiner Ehre das, .Herz Jesu opfern, ist zum wenigsten eine übertriebene Tändelei und Schwärmerei, praví Procházka. 6. VIII. 1786.
3) Publ. 115/13/62/3, č. 16751/1332 z 11. VII. 1786. ■
