Cilli (1784—1844)], zlatnictví a medailérství [Kux H., Die Olmützer Goldschmiede vom Mittelalter bis zum Jahre 1700; Dworschak F., Eine Christus-medaile von 1571: Habich G., Paul Nitsch], lijectví železa [Hintze E., Zur Geschichte des Eisenkunstgusses im Bereiche der Tschechoslowakei] a nábytku [Feulner A., Eine Kommode nach Entwurf von Cuvilliés). Jsou tu však i cenné příspěvky z dějin malířství [Suida W., Der Meister der Pas-sionsfolgen; Garzarolli-Thurnlackh K, Zur Identität des Votivtafelmeisters von St. Lambrecht mit Hans von Judenburg; Popelka F., Archivalische Nachrichten über Hans von Judenburg: Dostál E., Nový slezský epitaf; Steif M., Jörg Breu's Fresken im Olmützer Dom; Benesch 0., Der Maler und Radierer Franz Sigrist; Ameseder R., Eine Schlesische Goethe-Illustration (příspěvek k dílu malíře Jana Greipela, slezského rodáka z Horního Benešova; z oboru malířství miniatur: Meder J., Emanuel Peters akademische Jahre in Wien (1818—1821) jako příspěvek k životu a dílu tohoto krnovského rodáka] a sochařství [Kudlich W., Zwei unbekannte Werke Pierino da Vinci's; Opitz J., Studien zur Barockplaetik Nordwestböhmens; sem možno přiřaditi i pojednání Hönigschmidovo, Die Einrichtung der Pfarrkirche zu Neusattel bei Saaz]. Konečně příspěvky týkající se musej-nictví, techniky ochrany památek, dějin kulturních a pod., stejně jako btati vzpomínkové [Gnirs A., Quellenverehrung und Quellenopfer; Kieslinger F., Draco oder das Palmettentier; Karger V., Ein unbekanntes Bildnis des Georg Tranoscius (Trzanowski), des „slawischen Luther" (příspěvek ke slezské ikonografii); Kühn K., Sgraffitosicherung; Trenkwald H,, Das Trop-pauer Landesmuseum; Bauer L., Zum 60. Geburtstage des Museumsdirektors E. W. Braun in Troppau; Sochor S., K šedesátce 'ředitele dr. E. W. Brauna jako konservátora]. K nejcennějším pojednáním Braunova sborníku patří jistě i pro národopis důležitý příspěvek K. Černohorského. Tomu věnován je však referát zvláštní. Zde třeba se ještě zmíniti stručně o práci Gundelově, která je příspěvkem k datování části pozdně středověké keramiky slezské. Autor postupuje velmi správnou metodou, neboť pro časové zařádění jednotlivých druhů užitkových nádob shromáždil si datovací pomůcky studiem typů nádob, přicházejících na obrazovém a grafickém materiálu XV. a XVI. století. Kuxův přehled dějin zlatnictví v Olomouci od konce XIII. století do r. 1700 je výsledkem studia v tamějším městském archivu a je důležitým příspěvkem pro dějiny moravského zlatnictví vůbec. Stejně práce Hintzeova chce vzbuditi zájem o uměleckou produkci železáren na území našeho státu a podává základ, který má býti dalším studiem a zejména místními pracovníky doplňován. Autor zná a registruje z če-skýcii výroben: Hořovice, Nižbor, Nový Jáchymov a Novou Huť, Plasy, Rokycany, Bansko a Polničku; z moravských: Adamov, Blansko, Bolíkov, Vříšť; ze slezských: Ludvíkov, Buchbergsthal a Třinec. Nevyčerpáva při tom však ani existující literatury. Na moravském Horáčku nezná na př. výrobnu ve Štěpánově na Bystřičku. Ze starších zaniklých pak jmenuje pouze Vříšť, ačkoliv byly tu od 2. pol. XVII. stol. také výrobny v Dlouhém, Fryšavě a zejména Kadově, jehož výrobky ve značném množství i s obrazem závodu z doby před jeho zánikem (od Ledeliho) jsou uloženy v Horáckém museu v Novém Městě na Moravě. Některé ďalší kusy autorem uváděné výrobny v Blansku má na př. Krajinské museum ve Velkém Meziříčí, z výrobny v Bolíkově museum v Telči. (Srov. k tomu J. F. Svoboda, Moravské Horácko, sv. 3, str. 82 a tab. LXXVI.) Gnirs ve svém příspěvku usuzuje z předhistorických a římských nálezů v pramenech teplickém, karlovarském, duchcovském a ve Františkových Lázních na kult zřídel, který končí teprve ve středověku. — K dějinám našeho domácího umění monumentálního vztahuje se ve sborníku několik prací. Tak Dostál zjišťuje pečlivým rozborem epitafu v zámecké kapli v Jindřichově ve Slezsku nové dílo české školy malířské, které ve Slezsku vzniklo jako jedna z posledních památek čistého českého slohu v době mezi lety 1434—1450. Opitzovi podařilo se zase na základě archivního materiálu bezpečně určití autory řady dosud anonymních barokních plastik klášterního kostela v Oseku a některých kostelů s jeho patronátem, v osobě Ant. Kuena (připomínaného v 'letech 1713—1716) a jeho následovníka Richtera (zemřel 1747). Vedle bio-