str. 310
se shoduje se zprávou Chebské kroniky, kterou uvádí Štampach na straně předešlé.
■ Prokop písař na okraji své latinské kroniky napsal jméno toho národa německý „zigäuner. V tažném tom národě viděl předobrazeny nenáviděné Tábory.
Tutéž podobu viděli, zdá se, i cizinci, a podivní kočovníci splynuli jim s obávanými a nenáviděnými kacíři tak, že jejich jméno podrželi. Ke kacíři Bulharu, který po tisíciletí žije jako bougre, družil se husita, po němž se cikán jmenuje Bohémiein, Bohéme. Ta přezdívka se patrně zrodila v Německu a žije i tam v přídavném jméně, aspoň německý slovník Grim* mův myslí, že böhmischer Kamm (ruka) je hřeben cikánský, podobně snad i böhmischer Zirkel a i böhmisches Dorf se neříká proto, že jména českých vesnic se těžko vyslovují, nýbrž že cikání žádných vesnic nemají. Ks.
Svěcení dne sv. Jana Buriána bylo podle Volfova důkladného článku v NV. zakázáno po potlačení kacířství a zdá se, že není pro ně svědectví mladší než opakování zákazů na začátku XVIII, století. Že však fen kuli se udržel déle, o tom svědčí místo v komedii „,Johannas doktor Faust", tištěné r. 1862; tam v 5. jednání Pimprle, ponocný, zpívá, že „odbila jedenáctá hodina, chval každý duch Hospodina; opatrujte světlo, oheň, strčte svíčku, mezi koudel, spěte s Bohem, a ty naproti B u r i á š i, zachovej nám řípu naši, aby nám nezmrzla na kaši a brambory taky".
Buriáš je ovšem Burián, ale jak stará je hra o Faustovi?
Zmínka o bramborách nerozhoduje, starý loutkářský rukopis prošel rukama dvou studentů, kteří přidělali pravděpodobně i zmínku o ostrovu Heleně, Bonapartovi a Andamanech a Nikobarech. Původní text je překladem velmi staré hry německé, pocházející snad ze začátku XVIII, století, ale je rozhodně mnohem mladší. Rozhodně jméno Buriána znělo ještě v letech padesátých, aspoň s jeviště loutkového.
Bohužel jsem musel text Pimprlův překládat zpět ze svého překladu v „,Das böhmische Puppenspiel von Doktor Faust" (Vratislav 1891), neboť exemplář této důležité knížky se z universitní knihovny pražské ztratil a nepodařilo se mně nalézti druhý. Což by neexistoval někde v nějaké knihovně? A. Kraus.
Historik umění dr. E. W. Braun, organisátor a ředitel Zemského musea v Opavě, dožil se nedávno šedesátky. Při té příležitosti vydalo opavské museum za redakce dra K. Č e r n o h o r s k é h o objemný Sborník k šedesátým narozeninám E W. Brauna. Věstníku Zemského musea v Opavě sv. IL, 1930. Nákl. dra Benno Fil sera, Augšpurk 1931. Str. 252 s četnými obrazy v textu a na zvláštních přílohách. Široký okruh vědeckého zájmu Braunova, který ostatně velmi plasticky vyniká z připojeného podrobného seznamu jeho prací, pořízeného K. Černohorským a W. Kudlichem, určil vlastně také i značně různorodý obsah sborníku. Sešly se v něm příspěvky vědeckých přátel Braunových nejen z Československa, ale zejména z Německa a Rakouska, ano i z Anglie. Obsahově dotýkají se pak téměř všech oborů, v nichž jubilant s oblibou pracuje', zejména však drobného umění. Tak keramiky [Günclel Ch., Einige Typen spätmittelalterlicher Gebrauchs-gefässe in Schlesien; Černohorský K, Počátky habánských fajansí; Rack-ham B, The „Master of the Resurrection Panel" an Italian Maiolica-Painter', Hofmanu F., Notizen zu ,;Anreiter" (týká se známé tyrolské rodiny Anreiterů, malířů porculánu); Sauerkmdt M., Einige neue Arbeiten von Joh. Christoph Ludwig Lücke (známý z míšeňské a vídeňské porcu-lánky); Koetschau K., Eine Fürstenherger Büste (busta z porculánky ve Fürstenberku, -zobrazující opata Filipa z Corvey)], skla [Schmidt R., Eine Handzeichnung Johann Schapers (malíř skla z Hamburku, činný ve'2. pol. XVII. století v Norimberce); Pazaurek G., Der Glasschneider H. Hackel in
