Jan Jakubec.

Jan Jakubec, řádný profesor dějin literatury české při universitě Karlově, oslavil své sedmdesáté narozeniny 11. května r. 1932 v plné práci o svém velikém díle životním, jímž zatím dovršil naukovou činnost téměř pěti desítiletí,

Žák Gebauerův a Masarykův, prožu jako mladý badatel první období vědeckého revisionismu, který od let osmdesátých tak mnohostranně zasáhl naši duchovou kulturu a projevil se především bojem obnovené university proti podvrženým rukopisům, jakož i úsilím hlouběji pochopiti složitý soubor sil, řídících rozvoj národního obrození. Diskuse o rukopisech vytyčila mladému pokolení badatelskému nové úkoly, ukázavši, že jest třeba vybudovati dějiny na bedlivém studiu pramenném a v duchu kritických zásad, na něž odkazoval své žáky Jan Gebauer. Jeho seminář dával bezpečnou průpravu filologickou a obracel pozornost vedle složky obsahové také na jazykovou stránku děl slovesných, jakož i na rozbor s hlediska srovnávacích dějin literárních, kdežto t. G. Masaryk otvíral široké obzory myšlenkové a vedl k sociologickému pojetí písemnictví, zdůrazňuje nutnost světového měřítka kritického. V dokumentární stati „Masaryk a česká literatura" (Slávia i, 84 nsl.) Jakubec jasně postihl dalekosáhlý vliv podnětů ideových i mravních, jež čerpala z filosofických přednášek Masarykových „první četa" jeho žáků, dychtivě zaujatá vědou učitelovou. „Horovali jsme na př. my filologové pro sociologii v nejširším jejím rozsahu, protože nám tu vědu přednášel a psal o ní Masaryk ... Mně na př. Masaryk otvíral cestu k cizím literaturám a novým methodám literárně-historickým, poukázal mi k Tainovi, k Sainte-Beuvovi, k anglickým literárním historikům, kterých jsem bohužel, neznaje anglicky, nemohl studovati." (Uv. m. str. 85.)

Sotva dokončil studia universitní r. 1887, Jakubec zahájil práci literární především kritickými posudky a drobnějšími rozpravami rázu metodologického i programního, avšak záhy se v souhlase s úsilím svých vrstevníků, zejména svého přítele Jaroslava Vlčka, obrací k období národního obrození a zabývá se v prvních monografiích svým krajanem, Ant. Markem, vedle něho pak Janem Kollárem, připravuje si četnými studiemi látku k velikému dílu soubornému. Doplniv své vzdělání odborné cestou do Německa r. 1898, Jakubec se připravoval na dráhu akademickou a r. 1903 se habilitoval jako soukromý docent dějin literatury české; titulu profesora mimořádného dosáhl r. 1909, titulu profesora řádného r. 1914 a řádným profesorem byl jmenován teprve šestnáct let po habilitaci, r. 1919. Až do toho roku Jakubec působil na městské vyšší dívčí škole v Praze, plně nesnadné povinnosti učitelské s neochabující péčí a svědomitostí, a kromě toho horlivě pracoval v četných společnostech vědeckých. V této