krátké pozdravné stati nejde o podrobný rozbor díla Jakubcova, ani o výčet bibliografický, poněvadž NVČ. k šedesátým narozeninám J. Jakubce přinesl soupis jeho prací a studii M. Hýska o jeho činnosti literárně dějepisné, jakož i mou stať o Jakubcově významu v dějinách našeho národopisu. Proto přestávám tuto jen na poznámkách všeobecných, přihlížeje hlavně k národopisu.

Výsledky pramenného badání o době obrozenské Jakubec uložil v důkladných statích díla, vydávaného nákladem Jana Laichtera, „Literatura česká XIX. stol." Díl I. přinesl na 447 stránkách kapitoly o povaze josefinismu, o rozvoji badání historického, o počátcích studií slavistických, o Janu Nejedlém a o časopisech českých oné doby, zejména pak dvě obšírné rozpravy: o J. Dobrovském a o J. Jungmannovi. V novém vydání I. dílu z r. 1911 Jakubec připojil samostatnou kapitolu „Osvícenská literatura vzdělávací a poučná" a kromě toho doplnil některé kapitoly starší, takže vzrostly na 570 stran. Do dílu II. napsal hlavy 2., 3., 8., 13., věnované mládí Šafaříkovu a Palackého, monografie o Kollárovi a o Čelakovském, jakož i znamenitě přehledný výklad o vlivu lidové písně na novou literaturu českou. Také tento díl byl ve druhém vydání r. 1917 podstatně doplněn, hlavně tím, že nově přibyla kapitola o posledních dvou desítiletích života Jos. Dobrovského. Místo 426 stran vydání I. má vydání II. 672 stran. Do dílu III. Jakubec přispěl rozpravami o básnické činnosti Karla Havlíčka (III. 1) a o díle Gustava Pflegera Moravského (III. 2). Monografiemi v Literatuře české XIX. stol. si Jakubec připravoval cestu k soustavným dějinám literatury české, pokusiv se především o souborné zpracování německé spolu s A. Novákem v knize Geschichte der čechischen Literatur (Die Literaturen des Ostens in Einzeldarstellungen, Lipsko, C. F. Amelang, 1907, 2. vydaní 1913), po níž následovaly dvojsvazkové Dějiny literatury české. Od nejstarších dob do probuzení politického. (V Praze 1911, Jan Laichter.)

Prodlením let se plně vyhranila Jakubcova metoda literárně historická, v níž se zrcadlí nejen jeho vztah k slovesnosti, ale i význačné rysy povahové. Studoval v Berlíně v době plného rozkvětu školy Schererovy, která prohloubila poznání děl slovesných úsilím o přesná a úplná vydání, o zjišťování faktů životopisných a jejich souvislosti s rozvojem tvorby spisovatelovy, jakož i o rozbory srov-^ návací. V duchu této metody filologicko-historické prof. Jakubec pořídil vzorné vydání básní F. L. Celakovského a Frant. Palackého, spisů F. V. Heka, vydal výbor z básní Kollárových a získal si zásluhy také jako obezřelý vydavatel dopisů: Jeho péčí vyšel IV. svazek korespondence Josefa Dobrovského, obsahující vzájemné listy Dobrovského s J. Ribayem, a kritický úvod ke korespondenci K. A. Vi-nařického. V monografiích věnovaných vůdčím představitelům národního obrození prof. Jakubec objasňuje genesi díla, jeho myšlenkový obsah, jeho vztahy k životopisu a všude přihlíží k literatuře německé, doplňuje svými paralelami výklady literárně dějepisné také po stránce srovnávací. Hettnerovský rozbor ideové osnovy děl jest mu bližší než souborné charakteristiky jednotlivých období, vývoj