pečovati o stránku jazykovou a hterární, zejména o přesnost zápisů. Od r. 1919 jest Jakubec členem Hlavního výboru, který řídí nově založený „Ústav pro lidovou píseň", a kromě toho zůstává členem výboru českého.

Bylo by třeba studie mnohem obšírnější, aby plně vynikla práce Jakubcova v různých obdobích dějin literatury české, jeho činnost kritická a zpravodajská (v Naší Době a j.), redaktorská (v Národop. sborníku českoslov., Národop. věstníku českoslov., v Listech filol.), vydavatelská, jakož i jeho působení v České akademii, Král. české spol. nauk, v Jednotě čes. filol., v Národop. spol. českoslov., v Stát. ústavě pro lid. píseň atd. a v neposlední řadě i povolání učitelské a práce ve sboru profesorském i správa semináře. Přes tyto mnohostranné povinnosti Jakubec dlouholetou soustavnou prací připravoval látku k novému, podstatně rozmnoženému vydání svého díla Dějin literatury české,10) jímž zatím dovršil své práce literárně dějepisné. Dva svazky, obsahující úhrnem 2037 stran, podávají nejen vzácně důkladné zpracování, avšak i kritickou bibliografii k dějinám literatury české a zůstanou po léta východiskem dalšího^ badání i kompendiem nezbytným nejen všem pracovníkům vědeckým, nýbrž i všem pěstitelům literatury. Oba mohutné díly jsou však také neocenitelnou pomůckou při studiu národopisném. Věren dávné zálibě i svému přesvědčení vědeckému, Jakubec všude velice bedlivě sleduje vztahy mezi literaturou a lidovým podáním, a jeho o'dkazy hterární, na př. v kapitolách o různých „knížkách lidového čtení", o literatuře písmácké, o představitelích, našeho národopisu v údobí romantickém, jakož i o vlivu lidové písně ną literaturu atd., obsahují poučení přesné a podrobné. Po stránce metodické se nové zpracování přičleňuje k vydání prvnímu, s nímž se také shoduje po stránce komposiční i slohové. Kritické přehledy, obsahující soupis literatury O' jednotlivých oddílech — v nichž autor namnoze podává rozsáhlé rozbory sporných otázek — patrně způsobily, že autor upustil od kapitol syntetických, shrnujících na podkladě srovnávacím podstatné vlastnosti jednotlivých období dějinných.

Přesnost a důkladnost, úsilí proniknouti vždy k pramenům původním, snaha objasniti kulturní a společenské pozadí děl slovesných, péče o rozbor myšlenkový a v neposlední řadě též hutný, mužný sloh, jehož hlavní přednosti jsou jasnost a prostota — slovem všecky vlastnosti, jež odborná kritika s uznáním uvádí jako podstatné rysy prací Jakubcových, organicky souvisí s bytostnými základy jeho povahy: hluboká mravní opravdovost souladně splývá s přímostí a s úctou k poznané pravdě; skromný pracovník se téměř úzkostlivě vyhýbá všeliké okázalosti, avšak s nezištnou obětavostí přijímá úkoly a bývá vždy první všude, kde jde o to prospěti dobré věci. A nade vším svítá a hřeje srdečná pohoda, jadrný selský humor pohorského kraje a láska, která nelichotí mládeži, spravedlivě soudí, ale také pomáhá, podněcuje a budí v mladých duších odvahu i důvěru, vytvářejíc onen krásný vztah mezi učitelem a žáky, který